Včera jsme byli na festivalu krátkých filmů, které měly něco do činění s transgender. (Mimochodem, pokud na to ještě někdo nepřišel, tak když je slovo napsáno jinou barvou nebo tučně, tak se na něj dá většinou kliknout myší a prohlédnout si odkaz.) Náš kamarád Sean tam poprvé promítal svůj poslední krátký film.

Všimnul jsem si, že filmy buď natočené transsexuály nebo o transsexuálech - respektive transgender, ono to není jenom o pohlaví ale o společenské roli, což slovo gender vyjadřuje, zatímco slovo pohlaví ne - mají podstatně silnější politický tón než současné filmy o gayích nebo od gay tvůrců a jsou většinou biografické nebo autobiografické. Trans filmy mi připomněly gay tvorbu tak deset let zpátky. Prostě ještě nejsou součástí středního proudu. Je to pochopitelné - trans je méně než gayů, vytvářejí menší politický tlak, je jich méně vidět a mají jako komunita méně peněz (není mezi nimi tolik hollywoodských herců, průmyslníků, atd.) Pochopitelné, ale to neznamená, že je vše v pořádku.

Například tady v USA si drtivá většina transsexuálů musí platit operaci ze svého, byť jim pojiš'tovna zaplatí hormonální léčbu. Pokud vím, tak u nás si platí jenom elektivní plastickou chirurgii obličeje. Zákon, který zakazuje diskriminaci transgender lidí v New Yorku schválili teprve nedávno. V podstatě se čeká na to, až nějaký transsexuál zažaluje pojišťovnu a vyhraje a tak vznikne precedens.

Potom jsem si všimnul, že tady v New Yorku je v transgender komunitě daleko pestřejší škála lidí na stupnici od těch, vypadajících jako tradiční muž až k těm, kteří vypadají jako tradiční žena. Včera jsem napočítal asi tak pět, šest mezitypů. Mám pocit, že v Praze - alespoň jsem to tak vnímal a je možné, že se pletu - máme transvestity a transsexuály a že když se někdo vnímá jako transsexuál, tak se co nejrychleji snaží změnit v biologickou ženu se vším všudy. Tady jsem viděl celou škálu - sám nevím, jestli mám říkat muž nebo žena, tak se mnou mějte trpělivost; pokusím se popsat: muž bez líčidel a paruky v androgynní halence, černé sukni a vysokých kožených botech na třícentimetrovém podpadku - většinou se oblíká jako muž, cítí se zcela jako muž, ale se chce občas oblíct do sukně; muž v mužském oblečení, ale nalíčený a s prsy; muž ve velmi elegantním ženském oblečení, nalíčený, s vlastními "na ženu" učesanými vlasy, ale bez prsou; stará žena, u které by člověka nikdy nenapadlo, že kdysi byla muž; starý muž, u kterého by člověka nikdy nenapadlo, že byl kdysi žena; naprosto "žensky" vypadající člověk s penisem /ne že bych ten penis viděl, ale vím, že ho má a nechce se ho zbavit/ - prostě obrovská škála.

Po filmech byla krátká diskuse, ve které se mluvilo hlavně o následujícím paradoxu: transsexuálové často propadají stejnému binárnímu vnímání muž - žena, které má většinová společnost a následně se snaží, aby "ostatní nepoznali" nebo vytvářejí hierarchie, ve kterých ten, kdo vypadá více jako biologičtí příslušníci jeho vytouženého pohlaví je úspěšnější než třeba ten, který má hlubší hlas. Následně je těžké být autenticky tím, čím se člověk cítí a není dostatek prostoru pro různé odstíny mezi mužem a ženou. Pochopitelně je to taky tlakem většinové společnosti, která transsexuála přijme, až když "nejde poznat, že byl kdysi příslušníkem opačného pohlaví." Vůbec tohle rigidní mužsko-ženské vidění světa sem zavlekli kolonizátoři. Mnohé indiánské kmeny to vnímaly trochu jinak - existuje o tom spousta knih.

Myslím, že většinová společnost o hodně přichází, když se odmítá těmito mezistupni zabývat. Vždy't je to hrozně zajímavé. Na tom shromáždění hovořil jeden muž, který se narodil jako žena. V mládí se nejprve považovala za lesbičku. Pak začala přitvrzovat zevnějšek a považovala se za "butch" lesbičku - nechci říkat mužatku, protože to zní pejorativně, tak budu používat terminologii, kterou používají lesbičky. Následně si uvědomila, že je transsexuál a že se chce stát mužem a podstoupila operaci. Jako muž ale pořád zůstal feministkou a má pro to celou řadu důvodů. Viděl svět z obou stran. Například na vlastní kůži ucítil, že společnost se chová podstatně hůř k tlustým ženám než k tlustým mužům. Nebo zjistil, že když najednou patří k nejmocnější skupině populace /tedy bílý muž spíše než bílá butch lesbička/, lidi se k němu chovají úplně jinak v obchodech. A přitom je to pořád jeden a ten samý člověk.

Abych to uzavřel: po promítání jsme všichni zašli na pozdní večeři a byl to super zážitek.

Mám v kanceláři kolegu, který si založil firmu The Antagonist Movement. Pomáhají amatérům pořádat výstavy a tisknou legrační trička. Dnes ráno mě napadlo, že Freedom fries znamená kromě hranolků svobody taky "svoboda smaží." Hned si to vzal k srdci a vytvořil design trička, na kterém je napsáno. American Freedom Fries Iraq s tím, že v American je M ze znaku McDonalds.

Právě jsem se dočetl, že podle příkazu jednoho republikánského poslance, který má na starosti chod budov Kongresu, přejmenovali na jídelníčku Kongresu hranolky (French fries) na Freedom fries a chleba ve vajíčku (French toast) na Freedom toast. Tohle už je opravdu absurdistán.

Přečtěte si článek na:
http://www.nytimes.com/aponline/national/AP-Freedom-Fries.html

Aha, tak tenhle šel. Nějaké čáry máry se tady dějí. No, v minulém příspěvku nešlo o nic tak světoborného. Jenom jsem poznamenal, že jsem našel v kuchyni švába. Hnusnýho a velkýho. Myslel jsem, že mě trefí šlak. Kamarádka z East Village nám říkala, že musí pravidelně vystříkávat kuchyni a nikdy nesmí nechat žádné potraviny venku na vzduchu, jinak se mrchy množí. Taky občas nějakého najdeme v práci. Asi to patří k místnímu klimatu. Každopádně, jestli máte někdo nějaký zaručený recept, jak se těch potvor zbavit, tak napište.

Byli jsme na večeři s touž kamarádkou. Má malou produkční agenturu, která organizuje fotografování pro reklamu. Celé tohle odvětví je totálně v prčicích. Už několik měsíců nezavadila o práci. I velké reklamní agentury údajně zavírají celá oddělení. Spousta lidí se zadlužuje a doufá, že se hospodářství za nějakou dobu zvedne a oni to pak splatí. Díky božstvům za to, že máme oba práci. Součástí mojí práce je shánět firmě nové zakázky a musím říct, že to je sakra těžké. Nikdo nechce do ničeho investovat.

Ale je fajn. Některý dny mám pocit, že odjet sem za touhle prací bylo skvělý rozhodnutí, jindy bych to nejradějš zabalil a odjel domů, ale to je asi normální. Střídá se to jako naše současný počasí - někdy je prostě 10 nad nulou, jindy 10 pod nulou. Teď je zrovna tak 5 nad nulou. :-)

Z nějakého důvodu se mi nedaří natáhnout poslední příspěvek. Poslal jsem dotaz na technickou podporu, tak to snad vyřeší.

Přichází jaro, potvory vylejzají z děr. Párkrát se k nám dostala do bytu myš. Našel jsem díru u trubek, ucpal jsem ji starým tričkem a od té doby se nevrátila. Dneska jsem ale našel v kuchyni hnusnýho velkýho švába. Myslel jsem, že mě trefí šlak. Hned zítra půjdu nakoupit desinsekci. Se šváby jsem se na cestách setkal mnohokrát - jednou v Kapském městě jeden spadl ségře do kafe a málem ho pozřela. V Egyptě jsme museli nechávat v noci rozsvíceno a zavazovat si oči, protože ty svině kousaly. Při cestování jsem ochoten s nimi bojovat, ale nějak jsem nebyl připraven na to, že s nimi třeba budeme bojovat pravidelněji. Kamarádka s East Village nám říkala, že musí pravidelně vystříkávat kuchyň a nikdy nenechat žádné potraviny na vzduchu, jinak se rozmnožej. Jsou i v SoHo - před čtrnácti dny jsme našli jedno ve škvíře na horním víku monitoru a dva na záchodě. Jestli máte někdo zkušenosti nebo zaručené recepty, jak se těch bestií zbavit, dejte prosím vědět.

Na místním zpravodajském kanále zrovna vysílali diskusi se členy newyorského zastupitelstva, které údajně zvažuje rezoluci proti válce. Politická diskuse zuří. Jeden z novinářů se jednoho zastupitele zeptal, jestli se teda zastupitelstvo staví spíš na stranu Německa a Francie než Spojených států. Všichni se pozastavovali nad tím, jaká je to nefér otázka a že nesouhlasit se svou vládou nebo prezidentem přece není protivlastenecké. Minimálně ideologicky se to tady dost mele.

Ale z jiného soudku. Už delší dobu se zajímám o otázky multikulturní společnosti. Když jsem před lety New York poprvé navštívil, působil na mě vzorem etnicky integrovaného města. Postupně přicházím na to, že opravdu kosmopolitní jsou jenom určité třídy lidí a určité části určitých čtvrtí. Lidé všech ras v nich mluví standardní, tedy původně bílou, americkou angličtinou a většina z nich není původně z New Yorku. Kladu si otázku, do jaké míry se jedná o integraci a do jaké o asimilaci. Zatím jsem nenašel jednoznačnou odpoveď. Potom ale máte velké části, jako třeba Harlem nebo Spanish Harlem nebo Chinatown na Manhattanu a cast Williamsburgu v Brooklynu, Coney Island a další čtvrti, které většinou obývají lidé jednoho etnika, nebo přinejmenším jedné etnické skupiny. Anglicky mluví s "etnickým" přízvukem, i když je třeba angličtina jejich prvním jazykem, nebo přinejmenším jazykem, kterým mluví odmalička. Zachovávají si daleko více znaky a zvyky "původní" kultury - například v Harlemu je nepoměrně více kostelů než v jiných částech Manhattanu. V neděli dopoledne člověk vidí rodiny vyšvihnuté v "nedělním" oblečení na cestě do kostela - dámy v šatech, kloboucích, rukavičkách, na podpadcích. To se jinde ve městě nevidí.

Rasa je tady navýsost politické téma. I třeba v té zmíněné diskusi newyorského zastupitelstva zmínil jeden člověk (žid) že do války půjdou "naše děti." Afroameričan ihned podotknul, že hlavně "jejich" děti, protože podstatně více černochů než bělochů nemá peníze na univerzitu a tak vstoupí do armády, která jim školu zaplatí.

Našel jsem velmi zajímavou stránku obsahující celou řadu nástrojů pro osobní rozvoj - mnemotechnika, nástroje pro zvládání stresu, atd. Je anglicky. www.mindtools.com

Fotky, opětovný návrat jara, čeština a Drewermann

Tak nové fotky už jsou dostupné. Původně jsem chtěl vytvořit vlastní album na svojí stránce, ale bylo s tím moc práce, tak jsem je nechal na stránkách Living Album. Ti mají asi nejlepší program na vytváření fotoalb doma na počítači - zadara. Kromě toho ještě používám oFoto. Je to celkem šikovné, pokud člověk zatím nemá digitální fo'ták. Pošlu jim film poštou a oni mi za 4 dolary film vyvolají a naskenujou, pošlou vyvolanej zpět a vytvoří mi album na internetu. Kdybych si chtěl koupit fotky tištěné, což nechci, tak si je prostě doobjednám. Vím, že v Praze existuje podobná služba, ale chtěli za to naprosto nehorázné sumy.

Mimochodem, dneska je zase skoro 10 stupňů a svítí sluníčko. Jako na horské dráze.

Dočetl jsem knížku Eugena Drewermanna "Co je důležité, je očím neviditelné: hlubinně psychologický výklad Malého prince." V originále to vyšlo pod názvem Das Eigentliche ist unsichtbar: Der Kleine Prinz tiefenpsychologisch gedeutet. Anglicky to vyšlo jako "Discovering the Royal Child Within: A Spiritual Psychology of The Little Prince". Zajímavý je už i rozdíl v názvech v angličtině a němčině-češtině. Třeba o těhle věcech někdy někdo napíše nebo už napsal diplomku. Drewermann má zajímavou perspektivu - je to zaroveň klerik a psychoanalytik. Obě skupiny se ho trochu straní, dokonce snad nesmí jako kněz v Německu kázat. Na hlubší informaci o jeho knížce teď nemám čas, ale doporučuji k přečtení. Knížku j sem se snažil před rokem sehnat v Praze a byla rozprodaná. Tady jsem ji sehnal náhodou přes e-bay.

Péčí mojí kamarádky Gábiny jsem se dostal ke svým pražským instalačkám a konečně mám na domácím počítači češtinu. Tak zkouším, jestli to bude všechno dobře fungovat.

Zimni den

Tak dnes je pro zmenu pod nulou a snezi!

Ale mam pro vas dokonalej odkazik, na kterem najdete uzasne sestrihane video, ve kterem Bush a Blair zpivaji "My love." A spoustu dalsiho.

Pracuju na natazeni novejch fotek ze stehovani z Upper West Side do Harlemu, takze uvidite, kde a jak bydlim. Taky na stranku natahnu par fotek z protivalecne demosky, o ktere jsem psal. A taky par fotek z New Yorku tesne po nedavne snehove vanici, o ktere jsem tady psal. Snad to bude zitra v provozu.