Závod v lovu myší 1:0:0

Mé humánní sklopce na myši zatím neslaví moc velký úspěch. Myš se nechytila ani jedna... Třeba Albert nemá pravdu, že jejich oblíbené žrádlo jsou ovesné vločky.

V mezičase psi zjistili, že mají v domě konkurenci. Nevím, jestli mi chce Hynek dokázat, že jsou zbytečné kočky nebo moje humánní pasti, ale zintenzivnil své myšolovné úsilí. Vlastně nedělá nic jiného než číhá u otevřeného výstupu z rozvodu budoucího horkého vzduchu z budoucího krbu - zatím oblíbeného myšího rejdiště. Dnes pozdě odpoledne zaznamenal první výsledek. Chudinka malá to měla za sebou bleskurychle. Ale co, měla radši vlézt do mé humánní pasti a mohla se prohánět v lese.

Kocouři v pracovně na galerii také zaznamenali přítomnost menších spolusavců a neustále šmejdí v dosud nevybalených krabicích. Pravda, jejich velikost jim dává oproti myším velkou nevýhodu.

Já jsem vyrukoval s těžkým dělostřelectvem. Našel jsem staré perníkové srdce, na které myši do jedné z krabic chodily a přemístil jsem ho do sklopců. Tak uvidíme. Zatím ale pořád 1:0:0 ve prospěch psů.

výběr z korespondence

zoology - zoologie
Originally uploaded by Michal Ginter

Milí ministerští volové!
Nejsem žádná kráva.
S úctou,
Kůň

---------------------
Vážený úřední šimle!
Smetanu z kobylího mléka na Tebe!
S úctou,
Kráva

----------------------
Milí orangutani!
Rozdíl mezi koněm a krávou známe i my!
S úctou,
Hynek, Hedvika a Picasso Friess-Ginterovi
Parson Russell teriéři

Noví obyvatelé Újezdu 9

Dnes odpoledne jsme si vyzvedli kocourky, které jsme se minulý týden rozhodli adoptovat. Jsou přesně ve věku našich psů (dva mají tři roky, třetí má dva.) Dva jsou orientální, jeden je siamák. Cestu překonali v pořádku a pomalu se zabydlují v pracovně na galerii. Bude jim trvat nějakou dobu než si zvyknou na nové prostředí a hlavně na psy, ale věříme, že všechno proběhne v pořádku.



Tohle je Jazz, celým jménem Jazz Man Happy Eyes Friess Ginter.



Tohle je Carnevale, celým jménem Carnevale Happy Eyes Friess Ginter.



A v neposlední řadě Dante, celým jménem Dante Happy Eyes Friess Ginter.

Zatím jenom jejich oficiální fotky, protože bleskem je ještě nechceme děsit.

Hynek okamžitě ucítil a zmerčil, že je v domě někdo jiný. Je šílený zvědavostí. Pořád panáčkuje u stolů a snaží se zjistit, kde se skrývá vetřelec. Jediná věc, která zajímá Viki je nový balónek, který při této příležitosti dostali. Picasso je z 80 % Viki a z 20 % Hynek. Párkrát panáčkoval dole u televize a zkoumal původ nových pachů, párkrát si očichal naše kalhoty, ale pak se připojil k Viki a přetahují se o balónek.

Pořád žádné mouchy na terase

Je to k nevíře, ale za celý den se na terase naší důmyslnou ochranou neprobila téměř ani jedna moucha. Další sáček jsem zavěsil nad vchodové dveře, které často zůstávají otevřené a žádné mouchy se neprobily ani dovnitř. Prý to nefunguje proti komárům, což nemůžu ani potvrdit ani vyvrátit, jelikož tady skoro žádné nemáme.

Pytlík na mouchy

Dneska byl u nás na návštěvě náš kamarád, který už žije druhý rok z pracovních důvodů v Izraeli. Jedli jsme na terase a jako vždycky se kolem nás začala rojit hejna much. Řekl jsem tak napůl omluvně, že musíme udělat průzkum na internetu a najít nějaké rostliny, které odpuzují hmyz (slyšel jsem třeba o chilli.) Kamarád mi řekl zvláštní věc. Když přijel do Izraele, všiml si, že skoro v každém podniku, který je otevřený směrem na ulici, visí u baru pět nebo šest průhledných igelitových pytlíků plných vody. Ptal se k čemu slouží a dozvěděl se, že k odpuzování much. A skutečně, žádné mouchy tam nebyly. Tak jsme si říkali, že to vyzkoušíme. Věřte tomu nebo ne, za pár minut byla velká většina much fuč. Dokonce jsem si všimnul několika, které přiletěly k terase a pak si to jakoby rozmyslely a letěly pryč. Zrovna před chvílí jsem to vygoogloval a o stejné věci psalo několik lidí z Austrálie a USA. Našel jsem několik hypotéz proč tomu tak je... Daleko více mě zajímá, jestli to bude fungovat dlouhodoběji i na český mouchy. Podám zprávu.

---

Nechali jsme otevřené okno a kotě se vrátilo za kamarády do divočiny. Bude mu tam líp.

Kočičí starosti

Kotě se včera celý den nehnulo zpoza skříně. Večer se přesunulo pod noční stolek. V noci mňoukalo u okna, tak jsem ho otevřel, ale zase zalezlo pod skříň a ráno tam ještě bylo. Celou dobu nic nejedlo, nepilo a následně ani nečůralo ani nekadilo. Celý den jsme mu nechali otevřená okna a misku s vodou a se žrádlem u klavíru. K večeru jsme jeli pomáhat kamarádovi do města přestěhovat pár věcí a říkali jsme si, že jestli se vrátíme a pořád bude zalezené a z misek nebude nic upité ani ujezené, budeme muset do něj vpravit trochu vody ať se mu to líbí nebo ne. Když jsme se vrátili, bylo půl misky žrádla pryč a kotě už tam nebylo. Když jsme přijížděli k domu, viděli jsme malou kočku utíkat přes naši příjezdovou cestičku, ale ve tmě nebylo vidět, jestli je to on/a. Nejspíš se vylekal/a přijíždějícího auta. Nicméně, zdá se, že je z nejhoršího venku. Tak jsem vysypal do misky zbytek sardinek a kočičího žrádla a položil to do oplocené zeleninové zahrady vedle domu, kam se psi nedostanou. Tak uvidíme, jak se to bude dále vyvíjet.

Už lezou

time to go home - cas se vratit domu
Originally uploaded by Michal Ginter

V Brdech už rostou houby. Zatím žádná sláva, ale dneska už budeme mít ke grilovanému masu houbovou omáčku a máme na sušení asi půl košíku suchohřibů a praváků. Pravda, v loni jsme na stejném místě praváky skoro kosili a klouzky jsme tam nechávali jako "odpad."

Další (i když nejspíš dočasný) zvířecí přírůstek

Myju si takhle ráno hlavu a najednou slyším příšerný rámus. Psi štěkají jako zběsilí, Albert po nich ječí, prásknou dveře a zjeví se Albert s asi půlročním kotětem se zakrvácenou tlamičkou. Kouká na něho vyvalenýma očima a nedovolí, abych se k ní přiblížil. Až se Albert vydýchal, dozvěděl jsem se, co se stalo. Tady v okolí žije spousta polodivokých koček. Často je vídávám chodit přes zahradu. Někdy leží v hadry vycpané dutině v přístavku sousedovic baráku hned vedle našeho kompostu a provokujou naše psy, kteří se z nich můžou zbláznit. Dospělé kočky jim ale vždycky utečou. Tohle kotě se najednou objevilo u vnitřní strany našeho plotu a než se nadálo, vrhla se na něj naše smečka. Albertovi se ho naštěstí podařilo poměrně rychle z té mely vytáhnout, vzít do náruče a donést dovnitř. Hodil jsem na sebe kraťasy a triko a hned jsme jeli do vedlejší vesnice k veterinářce. Ta ho prohlídla, zjistila, že má jenom vyraženej zoubek (odtud ta krev v tlamičce,) který vytáhla. Kotě prohmatala a zdá se, že mu nic vážného není. Dostalo injekci na šok a my jsme ho v krabici donesli zpátky domů. Zalezlo v naší ložnici za skříň a celý den se odtud nehnulo. Asi mu bude chvíli trvat než se z toho leknutí vzpamatuje. Pak se uvidí, co s ním (nebo s ní - na veterině nás napadlo se zeptat až po ošetření a už jsme ho/ji nechtěli stresovat). Fotku hodím na flickr až vyleze zpoza skříně.

Myš muzikální

Ve tři hodiny ráno začal sám hrát náš klavír. Nic náročného - jen takové brnkání, chvíli v nižších a chvíli ve vyšších oktávách. Ne, nebudu se rozepisovat o tom, že na statku straší duch. Záhada měla jednoduché řešení. V klavíru byla myš. Myš muzikální. Inu, koupili jsme něco, co se jmenuje domečková past na myši. Myš vleze tam, ale nemůže ven. Člověk ji potom může někde v lese vypustit. Přece byste nemordovali tvorečka s tak ušlechtilými zájmy.

Ropucha bezejmenná

toad - ropucha
Originally uploaded by Michal Ginter

Je obrovská a nejspíš už delší dobu bydlí pod naší terasou. Přišli jsme na ni, když Albert před několika dny (opět) přeskládával okolní kameny ke své libosti. Zanesli jsme ji k jezírku. Včera pozdě večer jsme seděli na terase a najednou se psi začali zajímat o nějaký větší kulovitý předmět asi metr od nás. Hynek se k němu vrhnul a snažil se ho vzít do huby. Hned ho ale pustil a začal strašně prskat. Leknul jsem se, že tam spadlo vosí hnízdo a hned jsem začal psy odhánět. Ale byla to jen naše zatím bezejmenná ropucha.

Matně si vzpomínám, že jsem podstatně menší ropuchu zjara málem přejel sekačkou na trávu. Tak nevím, jestli je to ta samá nebo jestli se takhle spravila. Pravda, všimnul jsem si, že poslední dobou v domě ubylo obrovských pavouků. Přisuzoval jsem to válce, kterou jsem jim vyhlásil. Ale třeba mi v tom pomáhá právě naše ropucha.

Dočetl jsem se, že hippies "dojili" ropuchy a kouřili jejich jed, který má údajně psychedelické účinky. (Možná odtud ta pohádka o tom, že princezna políbila žábu a ze žáby se stal princ) Problém ale je, že ropuchám trvá zhruba měsíc než si zase jed vytvoří a po tu dobu by byla bezbranná proti našim psům. Takže se dojit nebude.