Ďábel nosí Pradu

Jestli chcete vědět, co se mi nelíbilo na New Yorku, zajděte si na film Ďábel nosí Pradu. Je-li něco ve Spojených státech vývar, v New Yorku to bude silný vývar a v korporátním New Yorku z toho vznikne consommé. Jsi-li nový a nezasvěcený a chceš-li to někam dotáhnout ve městě a zemi posedlými úspěchem a celebritami, přetrp nejprve několik let jako osobní asistent - rozuměj otrok - někoho slavného a postupně se ti začnou otevírat dveře.

Kostra příběhu je jednoduchá. Andy je začínající novinářka, která si hledá práci v New Yorku. Shodou okolností dostane nabídku na přijímací pohovor. Uchází se o místo osobní asistentky šéfky velkého módního časopisu Runway, Mirandy Priestley. Miranda je něco mezi Cézarem, Stalinem, Napoleonem a markýzem de Sade. (Každý z nich měl jistě své slabé chvilky, což taky ve filmu uvidíme). Andy chápe, že jestli tu práci dostane a rok to vydrží, budou jí dveře do ostatních redakcí otevřeny. Takže i když ji móda a její svět vůbec nezajímá, zatne zuby a pustí se do práce. Práce ji zahlcuje ale také pohlcuje. Mění se před očima nejen nám, ale i svým kamarádům a svému příteli. Mění se před očima i své šéfové, která v ní začíná vidět kousky sebe sama. Až se jim oběma rozpadne vztah, Andy si uvědomí, že tudy cesta nevede... a dá výpověď.

Film je propracovaný do posledního detailu. Výborně napsaný příběh, hluboce prokreslené postavy, nenucené dialogy, přirozené herecké výkony, reálný základ (film vychází z knihy bývalé asistentky šéfky Vogue). Slabší odvar Andy a Mirandy jsem v New Yorku viděl na vlastní oči, o trochu silnějších odvarech jsem tam slyšel od svých známých.

Byl jsem nadšen postavou Nigela, který nám celý film ukazoval, že přesně ví, která bije. Že prostě přistoupil na pravidla korporátní hry. Asistenti totiž nejsou naivní využívané chudinky. Nekupují zajíce v pytli. Vědí, že jim zvučné jméno v životopise opravdu otevře dveře do lepších zaměstnání.

Film výborně popisuje ikony velkých korporací, pro které je každý člověk (snad kromě osobního asistenta bez ambicí) potenciálním nepřítelem. Lidí s podobnými schopnostmi by se jistě našlo hodně, zvláště pokud bychom jim dali stejnou podporu a stejný rozpočet. Do své pozice se dostali - minimálně v přeneseném slova smyslu - přes mrtvoly. Aby dokazovali svému okolí a sobě sama svou důležitost a nenahraditelnost, vytvářejí si auru kaprice a chovají se ke svým asistentům jako k otrokům. Využívají toho, že každý aspirující otrok ví, že se o jeho místo porve deset dalších, takže si mohou dovolit prakticky cokoli.

Pochopitelně existují vrcholoví manažeři, kteří k životu přistupují úplně jinak. Ale o nich tento film není.

Vtipné heslo

Tak bych to nějak shrnul citátem z diskuzního fóra na Gazecie Wyborciej. Polsky se to i rýmuje: "nie poszedłeś do urny, to wybrał za ciebie naród durny." Durny je hloupý, zbytek je snad srozumitelný. :-)

Já jsem sice k urně šel, dokonce i na druhé kolo, ale co mi to bylo oplatné. ODS má nadpoloviční většinu v Senátu i v zastupitelstvu Prahy, spolu s ČSSD má v Parlamentu ústavní většinu. To se máme na co těšit...

Výjimečná výřečnost

Bill Maher se tentokrát opravdu vyznamenal. Zvláště v druhé půlce tohoto krátkého klipu. Vřele doporučuji k poslechu...

Další díl Podokapsů je na světě

Zdravím všechny z Bruselu. Tentokrát jsem s sebou kromě počítače vzal i mikrofon a nahrál jsem další díl Podokapsů se svým kamarádem Karlem - o tom, jak se žije gayovi, který býval manželem a zůstal otcem. Pokud si nepamatujete - odkaz na Podokapsy je tady.

Další dávka Lauřina tumorového humoru

Lauřin komiks Cancerland vyšel na internetových stránkách Planet Cancer. Kromě toho mi poslala své další dílo - panenku Blarbie. Podcast s našim rozhovorem si zatím stáhlo 270 lidí.

Článek v Gazeciehttp://www.blogger.com/img/gl.link.gif Wyborczej

Před pár týdny s námi dělali rozhovor pro Gazetu Wyborczou. Šlo o rozhovory s pěti páry z pěti nových členských států EU. Protože máme v ČR registrované partnerství, rozhodli se, že osloví dva muže, kteří se chystají svůj svazek legalizovat. V Polsku dost revoluční postup.

Dostal jsem z Polska dvě pěkné reakce. Nejprve se mi včera ozval jeden doktorant z Wroclawi, který se chystá psát knížku o Čechách pro Poláky. A dneska jsem dostal e-mail od člověka se stejným příjmením, kterého znám z jednoho tlumočení. Tak jsem zvědavý, jestli je to shoda jmen nebo jestli je svět opravdu takhle malý...

Nové podokapsy

Tak je na světě další díl pokeců do kapsy - tentokrát rozhovor s několika zajímavými lidmi o tom, jak se žije s více jazyky ve svém nitru, v rodině i v širším světě.

Zajímavý pořad o amerických sdělovacích prostředcích

Zajímavý pořad o tom, jak se dělají zpravodajské pořady na jedné z hlavních televizních stanic...

Podokapsy

Zdá se, že třetí díl Podokapsů, pokec s Laurou o tumorovém humoru, měl úspěch. Jednu ze dvou jazykových verzí si stáhlo téměř 100 lidí. Reakce jsem zatím dostal jenom dvě, ale obě byly pozitivní, takže mě to povzbudilo v další činnosti.

Moje okolí je ještě pořád rozlítané po dovolených, takže na další pokec budete muset ještě týden nebo dva počkat. Ale už mám téma. Chtěl bych mluvit o rodinách, ve kterých se komunikuje více jazyky.

U příštího dílu už ale nejspíš nebudu šetřit na velikosti souboru a nahraju ho ve vyšším zvukovém rozlišení.

Hustej vtip

Poslouchal jsem dneska jeden ze starých dílů ruského podcastu SVID a byl tam dost hustej vtip. Pokusím se zreprodukovat:

Jede policajt po silnici a u krajnice vidí auto převrácené na střechu, u kterého nervózně kouří babka. Přijede k ní a ptá se, jak se babka nabourala. Babka na to: "jedu si po cestě, koukám se kolem a najednou borovice. Zatočím doleva, borovice. Zatočím doprava, další borovice. Zatočím doleva, zase borovice. Až se mi auto převrátilo na střechu. Policajt se diví: "ale babi, tady v okruhu desíti kilometrů není žádný les." Klekne k auto, podívá se dovnitř a ze zpětného zrcátka vidí viset zelený osvěžovač vzduchu...