pátek, července 21, 2006
Tajemství slov
Tajemství slov (La Vida Secreta de las Palabras) - tenhle film musíte vidět. Ale hlavně před kinem nečtěte žádné recenze!
Vtipné
Dost dobrý komentář toho, že Bush vetoval zákon o poskytování federálních prostředků na výzkum kmenových buněk. (anglicky)
neděle, června 04, 2006
Jak to vidím po volbách
Na jednu stranu jsem rád, že ODS vládu nesestaví, protože jejich předvolební kampaň mi minimálně v posledních týdnech připadla nechutná a nevkusná. Souhlasím s Paroubkem v tom, že došlo několikrát k porušení volebního zákona. Zpráva obsahující zpravodajské informace sebrané při domovní prohlídce důvodně podezřelého je důvěrná z velmi dobrého důvodu a před prošetřením nemá co dělat na veřejnosti. Nejspíš nemá co dělat ani v Poslanecké sněmovně. Nařknout někoho z pohlavního zneužívání mladistvé osoby čtyři dny před volbami je špinavost, protože se tomu člověk včas nemá jak bránit.
Na druhou stranu si myslím, že i některá prohlášení ČSSD během volební kampaně byla na hraně. Navíc, ČSSD včera večer situaci neustála. Forma Paroubkova projevu byla nepřijatelná. Nechci, aby v civilizované politice platila zásada „na hrubý pytel hrubá záplata.“
Takže jsem rád, že vládu nesestaví ani ODS ani ČSSD. Čeká nás nejspíš úřednická vláda a předčasné volby. To už jsme tady jednou měli a svět se nezbořil.
Otázka ale je, jak z toho ven. Hlavní problém vidím v personalizaci volebních kampaní. Nejen u nás, ale i v mnoha jiných zemích se volby soustřeďují na dvě osobnosti vedoucí dvě největší volební strany, jednu na pravici, druhou na levici. Výsledkem je buď pat nebo volební vítězství o chlup – od desetin procenta do tří procent. To podle mě není mandát!
Stolička nemůže stát na dvou nohách. Ke stabilitě potřebuje alespoň tři. Proto si myslím, že je třeba, aby se lidé přestali bát volit malé strany. Já sám jsem volil zelené a jsem moc rád, že se do Parlamentu dostali. Jsem ale také rád, že nebudou ve vládě. Myslím si, že potřebují nějaký čas na to, aby se v Parlamentu rozkoukali a jako parlamentní strana se trochu usadili. Mám zbožné přání, aby se do Parlamentu při příštích volbách dostali ještě SNK-ED, případně nová US. Taky doufám, že příznivci strany zelených, kteří k volbám nešli, to příště nezopakujou.
Jaký by byl výsledek? Bohatší a stabilnější koalice. ČSSD ani ODS by neměli dostatek mandátů na to, aby sestavili vládu jen s jednou malou stranou. Žádné dvě velké strany by v Parlamentu neměly ústavní většinu. Jazýčkem na vahách by nebyla jen prodejná KDU, čímž by se snížil její neopodstatněně silný vliv na českou politiku. ODS by musela sestavovat vládu se stranami, které mají proevropské smýšlení, podporují občanskou společnost, jsou v sociálních otázkách liberální a soustřeďují se ve svém programu na trvale udržitelný rozvoj. Tím by se nutně obrousily ty nejnebezpečnější hrany programu ODS a jejich vláda by asi neznamenala žádnou katastrofu. ČSSD by musela sestavovat vládu se stranami, které jsou ekonomicky liberálnější. Výsledkem by byl kompromis, který by nejspíš vyhovoval daleko většímu procentu voličů. Tento model by nejspíš donutil i KSČM, aby se pustila do boje se svým nereformovaným křídlem. Tím by se zvýšil jejich koaliční potenciál.
Jaká je druhá alternativa? ČSSD a ODS se svou většinou budou snažit protlačit změnu volebního systému. Většinový systém je podle mě tragický z dvou důvodů. Jednak marginalizuje malé strany tím, že je odsuzuje do opozice. Střídala by se červená a modrá vláda. Červená vláda by upletla pár řad svetru. Pak by ji vystřídala vláda modrá, která by pár řad vypárala a pár upletla. Pak zase červená, která by pár řad vypárala a pár upletla. Šmatlali bychom dopředu krok sun krok. Nakonec bychom se stejně dopracovali tímto cik cakem ke středové politice, ale pouze prostřednictvím následného odstraňování extrémů. Druhým důvodem je, že by výsledná vláda zastupovala maximálně třetinu voličů. Velká část voličů by buď dosmrti volila opozici nebo by se nechala vtáhnout do modročevené volební války. A svět je, alespoň doufám, přece jenom trochu barevnější.
Myslím, že by bylo daleko lepší, aby se středová politika vytvářela organicky v povolebních jednáních. Každá strana by se v jejich rámci musela vzdát extremních částí svých programů, takže by následující vláda nemusela odstraňovat tolik škod a tahle společnost by nikam neulítala.
Na druhou stranu si myslím, že i některá prohlášení ČSSD během volební kampaně byla na hraně. Navíc, ČSSD včera večer situaci neustála. Forma Paroubkova projevu byla nepřijatelná. Nechci, aby v civilizované politice platila zásada „na hrubý pytel hrubá záplata.“
Takže jsem rád, že vládu nesestaví ani ODS ani ČSSD. Čeká nás nejspíš úřednická vláda a předčasné volby. To už jsme tady jednou měli a svět se nezbořil.
Otázka ale je, jak z toho ven. Hlavní problém vidím v personalizaci volebních kampaní. Nejen u nás, ale i v mnoha jiných zemích se volby soustřeďují na dvě osobnosti vedoucí dvě největší volební strany, jednu na pravici, druhou na levici. Výsledkem je buď pat nebo volební vítězství o chlup – od desetin procenta do tří procent. To podle mě není mandát!
Stolička nemůže stát na dvou nohách. Ke stabilitě potřebuje alespoň tři. Proto si myslím, že je třeba, aby se lidé přestali bát volit malé strany. Já sám jsem volil zelené a jsem moc rád, že se do Parlamentu dostali. Jsem ale také rád, že nebudou ve vládě. Myslím si, že potřebují nějaký čas na to, aby se v Parlamentu rozkoukali a jako parlamentní strana se trochu usadili. Mám zbožné přání, aby se do Parlamentu při příštích volbách dostali ještě SNK-ED, případně nová US. Taky doufám, že příznivci strany zelených, kteří k volbám nešli, to příště nezopakujou.
Jaký by byl výsledek? Bohatší a stabilnější koalice. ČSSD ani ODS by neměli dostatek mandátů na to, aby sestavili vládu jen s jednou malou stranou. Žádné dvě velké strany by v Parlamentu neměly ústavní většinu. Jazýčkem na vahách by nebyla jen prodejná KDU, čímž by se snížil její neopodstatněně silný vliv na českou politiku. ODS by musela sestavovat vládu se stranami, které mají proevropské smýšlení, podporují občanskou společnost, jsou v sociálních otázkách liberální a soustřeďují se ve svém programu na trvale udržitelný rozvoj. Tím by se nutně obrousily ty nejnebezpečnější hrany programu ODS a jejich vláda by asi neznamenala žádnou katastrofu. ČSSD by musela sestavovat vládu se stranami, které jsou ekonomicky liberálnější. Výsledkem by byl kompromis, který by nejspíš vyhovoval daleko většímu procentu voličů. Tento model by nejspíš donutil i KSČM, aby se pustila do boje se svým nereformovaným křídlem. Tím by se zvýšil jejich koaliční potenciál.
Jaká je druhá alternativa? ČSSD a ODS se svou většinou budou snažit protlačit změnu volebního systému. Většinový systém je podle mě tragický z dvou důvodů. Jednak marginalizuje malé strany tím, že je odsuzuje do opozice. Střídala by se červená a modrá vláda. Červená vláda by upletla pár řad svetru. Pak by ji vystřídala vláda modrá, která by pár řad vypárala a pár upletla. Pak zase červená, která by pár řad vypárala a pár upletla. Šmatlali bychom dopředu krok sun krok. Nakonec bychom se stejně dopracovali tímto cik cakem ke středové politice, ale pouze prostřednictvím následného odstraňování extrémů. Druhým důvodem je, že by výsledná vláda zastupovala maximálně třetinu voličů. Velká část voličů by buď dosmrti volila opozici nebo by se nechala vtáhnout do modročevené volební války. A svět je, alespoň doufám, přece jenom trochu barevnější.
Myslím, že by bylo daleko lepší, aby se středová politika vytvářela organicky v povolebních jednáních. Každá strana by se v jejich rámci musela vzdát extremních částí svých programů, takže by následující vláda nemusela odstraňovat tolik škod a tahle společnost by nikam neulítala.
pondělí, května 29, 2006
Ralsko
Posledních několik víkendů věnujeme prozkoumávaní bývalého vojenského prostoru Ralsko. Kromě nádherných starých bukových lesů nacházíme sice i skličující produktivní monokultury, ale hlavně nenarážíme na žádné lidi. Při několika pětihodinových výletech jsme potkali dohromady asi tři lidi. Jestli máte dobrou mapu a GPS, vřele doporučuji! Značených stezek tam zatím moc není (a nejspíš díky tomu chybí masy turistů) a menší cestičky občas nesedí i na podrobné turistické mapě, ale je to tam naprosto ÚŽASNÉ!!!
Literární noviny
Po dlouhé pauze jsem si dneska cestou do práce koupil Literární noviny. Čekalo na mne velmi příjemné překvapení ve formě opravdu kvalitní publicistiky sociálně liberálního zaměření. Mám z toho velikou radost!
středa, května 10, 2006
Velmi zajímavá hypotéza
o tom, proč se ultrapravici ve Spojených státech (a zajisté i jinde) daří získávat hlasy "středových" voličů. Anglicky. Tady je link.
pondělí, května 01, 2006
Kateřina Jacques ze Strany zelených zmlácena policií
Kromě zpráv z tisku jsem dostal osobní svědectví ing. Karla Jecha, který byl události osobně přítomen. Přetiskuji níže. Znám i několik dalších osob, které celý incident viděly. Dost síla. Doufám, že příslušný policajt přijde minimálně o místo.
K brutálnímu zásahu Policie proti Zeleným
Po skončení demonstrace proti fašismu na Palackého náměstí odcházela
skupina anarchistů a dalších mladých lidí za vydatné asistence Policie
přes most na smíchovskou stranu. Skupina Národního odporu vyrazila, také
za asistence Policie, po tramvajovém tělese směrem na Moráň a Karlovo
náměstí.
Skupina cca 20 Zelených následovala v klidu průvod Národního odporu. Obě
skupiny byly odděleny kordony Policie, a to jak zásahovou jednotkou, tak
i pořádkovými policisty. Tempo pochodu bylo velmi klidné a pomalé, k
žádným střetům nedocházelo. Cca 100 m pod křižovatkou na Karlově náměstí
skupinku Zelených, kteří nesli transparent s nápisem Zelení proti
neonacismu, Policie zaregistrovala a kordón zásahové jednotky nám přehradil
cestu. Slyšel jsem komunikaci mezi velením zásahu a policisty, kteří stáli
vedle mne. Zřejmě s podobnou ?komplikací? policejní scénáře nepočítaly. V
klidu jsme stáli a po chvilce nás policejní těžkooděnci odvedli na chodník
vlevo (směrem ke Karlovu náměstí). Za několik minut začal shánět
velitel zásahu 10 uniformovaných (pořádkových) policistů k vystřídání
těžkooděnců. ?Tak chlapi, potřebuju 10 dobrovolníků! Kdo se hlásí?!? A tak
se těžkooděnci vystřídali s uniformovanými policisty. Pořád jsme v klidu
stáli na chodníku, Kateřina Jacques držela pravou stranu transparenu,
Michal Uhl levou. Hned po střídání začal jeden z pořádkových policistů
řvát, ať zmizíme, že jim přiděláváme práci a stupňoval své výroky až k
vulgaritě. Kateřina se pokoušela s ním komunikovat, ptala se kudy můžeme
jít, jak dlouho nás chtějí zadržoval. Zařval: ?Jménem zákona?? a vytáhl ji
z našeho hloučku. I když se nebránila, začal jí bít tonfou. Ostatní
policisté nám zabránili jí pomoci. Ten policista, který nebyl označen
služebním číslem, evidentně ztratil sebekontrolu a pokračoval v bití
Kateřiny i když nekladla žádný odpor a ležela na zemi.
Skupina Národního odporu již dávno zmizela za rohem Karlova náměstí a celý
kordón se posunul až na křižovatku k Faustovu domu. Zde jsem znovu viděl
Kateřinu. Stála na rohu u parku, na rukou měla pouta a stejný policista jí
surově pouta kroutil tak, aby působil co největší bolest. Žádal jsem
uniformované policisty o přivolání velitele zásahu. Nebylo mi vyhověno.
Žádal jsem opakovaně okolo přihlížející policisty, aby zabránili kontaktu
tohoto zuřivého a nekontrolujícího se policisty s Kateřinou. Konkrétně
jsem žádal o zásah policistu č. 308 430. Upozorňoval jsem ho na
nepřípustné násilí a psychický stav zasahujícího policisty. Bez odezvy. V
brutálním násilí, údery tonfou i kopy vůči Kateřině pokračoval onen
anonymní policista i po příjezdu služebního vozu. Znovu ji povalil
bezdůvodně na zem a zaklekl na ni i když žádnou snahu o odpor neprojevila.
Ani nemohla. Přes křik ostatních Zelených a jejich snahu Kateřině pomoci
nikdo z okolo stojících policistů vůči kolegovi nezasáhl ani slovně.
Onen vzteklý policista nakládal Kateřinu do auta údery obuškem a nikdo z
okolních policistů i když jsem je o to opakovaně žádal, nezabránil tomu,
aby si sedl vedle Kateřiny na zadní sedadlo vozu. Co se dělo dále ve voze
se mohu jen domýšlet, ale podle výrazu policisty a křiku z auta násilí
pokračovalo.
Vůči ostatním Zeleným policisté zasáhli také i když s menší intenzitou.
Jejich jednání bylo sice tvrdé, ale tito policisté, podle mého názoru,
alespoň kontrolovali své jednání.
Proti jednání neoznačeného policisty, jehož tvář je však zachycena na
fotografiích a jistě bude i na záznamech bezpečnostních kamer a
videozáznamech Policie, podám dne 2. 5. 2006 stížnost na Inspekci ministra
vnitra. Stejnou stížnost podám i na další policisty, kteří brutální
jednání svého kolegy viděli, které jsem upozorňoval a žádal je o zásah
proti zneužívání pravomoci veřejného činitele, a kteří nic neudělali.
O brutálním jednání Policie vůči neozbrojené a klidně se chovající ženě
mohou podat svědectví také:
Kateřina Jechová, Michal Uhl, Petr Slunéčko, děti Kateřiny Jacques, Petr
Hrdina, Miroslav Punčochář a další.
K brutálnímu zásahu Policie proti Zeleným
Po skončení demonstrace proti fašismu na Palackého náměstí odcházela
skupina anarchistů a dalších mladých lidí za vydatné asistence Policie
přes most na smíchovskou stranu. Skupina Národního odporu vyrazila, také
za asistence Policie, po tramvajovém tělese směrem na Moráň a Karlovo
náměstí.
Skupina cca 20 Zelených následovala v klidu průvod Národního odporu. Obě
skupiny byly odděleny kordony Policie, a to jak zásahovou jednotkou, tak
i pořádkovými policisty. Tempo pochodu bylo velmi klidné a pomalé, k
žádným střetům nedocházelo. Cca 100 m pod křižovatkou na Karlově náměstí
skupinku Zelených, kteří nesli transparent s nápisem Zelení proti
neonacismu, Policie zaregistrovala a kordón zásahové jednotky nám přehradil
cestu. Slyšel jsem komunikaci mezi velením zásahu a policisty, kteří stáli
vedle mne. Zřejmě s podobnou ?komplikací? policejní scénáře nepočítaly. V
klidu jsme stáli a po chvilce nás policejní těžkooděnci odvedli na chodník
vlevo (směrem ke Karlovu náměstí). Za několik minut začal shánět
velitel zásahu 10 uniformovaných (pořádkových) policistů k vystřídání
těžkooděnců. ?Tak chlapi, potřebuju 10 dobrovolníků! Kdo se hlásí?!? A tak
se těžkooděnci vystřídali s uniformovanými policisty. Pořád jsme v klidu
stáli na chodníku, Kateřina Jacques držela pravou stranu transparenu,
Michal Uhl levou. Hned po střídání začal jeden z pořádkových policistů
řvát, ať zmizíme, že jim přiděláváme práci a stupňoval své výroky až k
vulgaritě. Kateřina se pokoušela s ním komunikovat, ptala se kudy můžeme
jít, jak dlouho nás chtějí zadržoval. Zařval: ?Jménem zákona?? a vytáhl ji
z našeho hloučku. I když se nebránila, začal jí bít tonfou. Ostatní
policisté nám zabránili jí pomoci. Ten policista, který nebyl označen
služebním číslem, evidentně ztratil sebekontrolu a pokračoval v bití
Kateřiny i když nekladla žádný odpor a ležela na zemi.
Skupina Národního odporu již dávno zmizela za rohem Karlova náměstí a celý
kordón se posunul až na křižovatku k Faustovu domu. Zde jsem znovu viděl
Kateřinu. Stála na rohu u parku, na rukou měla pouta a stejný policista jí
surově pouta kroutil tak, aby působil co největší bolest. Žádal jsem
uniformované policisty o přivolání velitele zásahu. Nebylo mi vyhověno.
Žádal jsem opakovaně okolo přihlížející policisty, aby zabránili kontaktu
tohoto zuřivého a nekontrolujícího se policisty s Kateřinou. Konkrétně
jsem žádal o zásah policistu č. 308 430. Upozorňoval jsem ho na
nepřípustné násilí a psychický stav zasahujícího policisty. Bez odezvy. V
brutálním násilí, údery tonfou i kopy vůči Kateřině pokračoval onen
anonymní policista i po příjezdu služebního vozu. Znovu ji povalil
bezdůvodně na zem a zaklekl na ni i když žádnou snahu o odpor neprojevila.
Ani nemohla. Přes křik ostatních Zelených a jejich snahu Kateřině pomoci
nikdo z okolo stojících policistů vůči kolegovi nezasáhl ani slovně.
Onen vzteklý policista nakládal Kateřinu do auta údery obuškem a nikdo z
okolních policistů i když jsem je o to opakovaně žádal, nezabránil tomu,
aby si sedl vedle Kateřiny na zadní sedadlo vozu. Co se dělo dále ve voze
se mohu jen domýšlet, ale podle výrazu policisty a křiku z auta násilí
pokračovalo.
Vůči ostatním Zeleným policisté zasáhli také i když s menší intenzitou.
Jejich jednání bylo sice tvrdé, ale tito policisté, podle mého názoru,
alespoň kontrolovali své jednání.
Proti jednání neoznačeného policisty, jehož tvář je však zachycena na
fotografiích a jistě bude i na záznamech bezpečnostních kamer a
videozáznamech Policie, podám dne 2. 5. 2006 stížnost na Inspekci ministra
vnitra. Stejnou stížnost podám i na další policisty, kteří brutální
jednání svého kolegy viděli, které jsem upozorňoval a žádal je o zásah
proti zneužívání pravomoci veřejného činitele, a kteří nic neudělali.
O brutálním jednání Policie vůči neozbrojené a klidně se chovající ženě
mohou podat svědectví také:
Kateřina Jechová, Michal Uhl, Petr Slunéčko, děti Kateřiny Jacques, Petr
Hrdina, Miroslav Punčochář a další.
sobota, dubna 15, 2006
Dva dobré klipy
Tak tohle už je klasika. Bush a Blair zpívají duet "My Love."
Tady je nedávný výtvor polské skupiny Big Cyc (ano, cyc je cecek neboli koza). Písnička se jmenuje Moherowe berety (něco jako "černokabátníci") a dělá si legraci - no - z polských černokabátníků.
Tady je nedávný výtvor polské skupiny Big Cyc (ano, cyc je cecek neboli koza). Písnička se jmenuje Moherowe berety (něco jako "černokabátníci") a dělá si legraci - no - z polských černokabátníků.
pondělí, dubna 03, 2006
Co prosím?
Podle tohoto pár dní starého článku na IHNED prohlásil Mirek Topolánek, který zastupoval Českou republiku na mezinárodním semináři na téma "lidská práva a svoboda slova v éře boje proti terorismu" konaném na půdě Ministerstva zahraničí tohle:
"Největším problémem uvnitř Evropy je zavádění skupinových práv, která podle mého vytvořila podhoubí pro terorismus a neshody mezi kulturami a náboženstvími."
Inu, co na to říct, kromě toho, že šlo nejspíš o hloupý vtip. Přemýšlel jsem o tomto prohlášení dost dlouho a prostě jsem nebyl schopen přijít na to, o která skupinová práva Topolánkovi šlo. Napadaly mě pouze absurdní nebo zcela nehorázné výklady. Je s podivem, že ho novinář Hospodářských novin jednoduše odcituje, nezeptá se ho, co tím myslí a nechá to prostě bez komentáře.
"Největším problémem uvnitř Evropy je zavádění skupinových práv, která podle mého vytvořila podhoubí pro terorismus a neshody mezi kulturami a náboženstvími."
Inu, co na to říct, kromě toho, že šlo nejspíš o hloupý vtip. Přemýšlel jsem o tomto prohlášení dost dlouho a prostě jsem nebyl schopen přijít na to, o která skupinová práva Topolánkovi šlo. Napadaly mě pouze absurdní nebo zcela nehorázné výklady. Je s podivem, že ho novinář Hospodářských novin jednoduše odcituje, nezeptá se ho, co tím myslí a nechá to prostě bez komentáře.
sobota, března 11, 2006
Ještě k Lucemburku
Moje kamarádka, od které jsem tu informaci dostal, mezitím uveřejnila komentář na svých internetových stránkách. Tady je odkaz na dva články, které k tomu vyšly (Lidovky a lucemburský tisk). V rubrice komentáře k tomu napsala velmi dobrý vlastní komentář.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)