Je to jako z pohádky, kterou napsal Oscar Wilde. Princ a princezna se dlouhá léta protloukali životem a zdolávali jednu překážku za druhou. Když jim bylo kolem čtyřiceti, potkali se, zamilovali se a jestli neumřeli... a v tom je právě ten problém. Princezna dostala rakovinu, rok s ní bojovala a dneska jsem jí šel na pohřeb. Jmenovala se Marcela – jako moje máma.
Oblékl jsem si na pohřeb Albertovu košili. Je mi kapánek velká, ale pod sakem to není vidět. Chtěl jsem ji mít u sebe jako talisman. Vždyť při pohledu na čiré zoufalství člověka, který přišel o svou nejbližší osobu, se ti podlomí kolena.
Když si troufneš pustit druhou bytost hlouběji než kam sahají lidská slova, když máš odvahu záviset, prožiješ si ve chvíli, kdy se za rakví zatahuje opona možná obdobu toho, co jsi cítil jako kojenec, když od tebe poprvé odcházela matka, bez které jsi ještě nedokázal vnímat svět. Nepamatuješ si na to a nemáš pro to slova, ale víš, o čem to je... ten z nitra se deroucí neutišitelný preverbální výkřik.
Paní Madrigal z Maupinových „Tales of the City“ řekla, že s věkem ztráta není o nic lehčí, jen povědomější...
čtvrtek, září 01, 2005
pondělí, srpna 29, 2005
Kilatiny
Dvacet dní budou mít štěňata až zítra, takže místo kulatin dostala dárek ke kilatinám: první z nich, pochopitelně Mates, dnes přesáhl magickou hranici jednoho kilogramu.
Všechna už začínají čile lozit, takže jsem vyrazil do obchodu, koupil malooké pletivo a spojovacími plastovými plátky na kabely ho připevnil ke šprušlím staré dětské ohrádky, kterou jsem minulý týden koupil na Libeňském ostrově. Tu jsem přikurtoval k boční straně výstavní klece, ve které zatím štěňata bydlela, a máme nové bydlení. Viki ho právě kolauduje. Přední dvířka jsou zatarasena do výšky, kterou štěňata nepřelezou ale Viki přeskočí. Boční vrátka jsou otevřena do ohrádka, takže můžou lézt do výběhu a postupně se učit čurat na jedno místo. Až se jim zoubky vyklubou ještě kousek více, zavěsím shora na špagát hračky, aby se prcci nenudili.
Všechna už začínají čile lozit, takže jsem vyrazil do obchodu, koupil malooké pletivo a spojovacími plastovými plátky na kabely ho připevnil ke šprušlím staré dětské ohrádky, kterou jsem minulý týden koupil na Libeňském ostrově. Tu jsem přikurtoval k boční straně výstavní klece, ve které zatím štěňata bydlela, a máme nové bydlení. Viki ho právě kolauduje. Přední dvířka jsou zatarasena do výšky, kterou štěňata nepřelezou ale Viki přeskočí. Boční vrátka jsou otevřena do ohrádka, takže můžou lézt do výběhu a postupně se učit čurat na jedno místo. Až se jim zoubky vyklubou ještě kousek více, zavěsím shora na špagát hračky, aby se prcci nenudili.
čtvrtek, srpna 25, 2005
Krok sun krok
Tak už se nám to všechno batolí a koulí čerstvě vyloupnutýma očkama. Pořád po malých kouscích a dost neohrabaně, ale přece. Žádný nezdar se neobejde bez hlasitého komentáře postiženého a případných náhodně přitlápnutých nebo zavalených.
Začal třetí týden a tak jsem si řekl, že by bylo dobré štěňata pomalu učit přilepšovat si i z něčeho jiného než jenom z mámina prsu. Udělal jsem jim trochu psího sunaru, namáčel do něho prst a přistrkoval jim ho k čumáku. Než se stačili zorientovat, Viki dala rázně najevo, že o krmení tady rozhoduje ona. Všechen sunar jim z misky bleskově snědla, vlezla za nimi do klece a nastavila cecky...
Na fenečku s maskou přes pravé oko, které jsme dříve říkali paní Pravá, se už přišla podívat budoucí panička a dala jí jméno Maruška.
Fenečku s maskou přes levé oko si už předběžně zamluvili jedni Albertovi známí, ale ještě se s konečnou platností nerozhodli a neřekli nám jméno, tak se pořád jmenuje paní Levá.
Potácejícímu pejskovi s levým černým očičkem, černým tahem štětce nad ním a baretem na pravé straně jsme začali říkat pan Picasso. Asi mu už to zůstane. Neprozraďte mu to, aby nezpychl, ale je to náš favorit a skoro určitě si ho necháme.
Největšímu pejskovi s černo-hnědou hlavou a bílou čárou mezi očima zatím říkáme Mates. Taky je už předběžně zadaný, ale uvidíme. Je to takový buclík, pořád se cpe, klade nášlapné miny obdivuhodných rozměrů a všechno hlasitě komentuje, jako ten prcek ve filmu S tebou mě baví svět.
Začal třetí týden a tak jsem si řekl, že by bylo dobré štěňata pomalu učit přilepšovat si i z něčeho jiného než jenom z mámina prsu. Udělal jsem jim trochu psího sunaru, namáčel do něho prst a přistrkoval jim ho k čumáku. Než se stačili zorientovat, Viki dala rázně najevo, že o krmení tady rozhoduje ona. Všechen sunar jim z misky bleskově snědla, vlezla za nimi do klece a nastavila cecky...
Na fenečku s maskou přes pravé oko, které jsme dříve říkali paní Pravá, se už přišla podívat budoucí panička a dala jí jméno Maruška.
Fenečku s maskou přes levé oko si už předběžně zamluvili jedni Albertovi známí, ale ještě se s konečnou platností nerozhodli a neřekli nám jméno, tak se pořád jmenuje paní Levá.
Potácejícímu pejskovi s levým černým očičkem, černým tahem štětce nad ním a baretem na pravé straně jsme začali říkat pan Picasso. Asi mu už to zůstane. Neprozraďte mu to, aby nezpychl, ale je to náš favorit a skoro určitě si ho necháme.
Největšímu pejskovi s černo-hnědou hlavou a bílou čárou mezi očima zatím říkáme Mates. Taky je už předběžně zadaný, ale uvidíme. Je to takový buclík, pořád se cpe, klade nášlapné miny obdivuhodných rozměrů a všechno hlasitě komentuje, jako ten prcek ve filmu S tebou mě baví svět.
neděle, srpna 21, 2005
Od slov k praktickým krokům
nemusí být daleko. Dnes večer už se všichni čtyři prckové snaží zvedat na všechny čtyři a chodit. Pravda, mají trochu potíže zvednout svá nacpaná panděra. :-) Většinou se svalí už po dvou krocích, ale ty dva kroky jsou přece jenom první kroky a sledujeme je s patřičnou hrdostí. :-)
Super vychytávky na Googlu
Spoustě z Vás asi neříkám žádnou novinu, ale včera jsem kliknul na google na "more" a našel jsem tam spoustu super vychytávek.
Například tam jsou velmi podrobné satelitní mapy. Tady je naše ulice.
Taky se tam dají vyhledávat různé obrázky případně text v knihách nebo vědeckých časopisech.
Vřele doporučuju jejich desktop search i picasu. Picasa je dokonalý prohlížeč a jednoduchý editor fotek. Desktop search prohledává váš počítač stejným způsobem jako google prohledává internet.
Například tam jsou velmi podrobné satelitní mapy. Tady je naše ulice.
Taky se tam dají vyhledávat různé obrázky případně text v knihách nebo vědeckých časopisech.
Vřele doporučuju jejich desktop search i picasu. Picasa je dokonalý prohlížeč a jednoduchý editor fotek. Desktop search prohledává váš počítač stejným způsobem jako google prohledává internet.
veni, vidi, vici
Dnes ráno se prckům začala rozlepovat očička, takže si budu muset dávat větší pozor a nefotit s bleskem. Za pár dní by měli začít chodit, tak jim začátkem týdne pořídíme dětskou ohrádku, ať mají více průzkumného prostoru.
sobota, srpna 20, 2005
Charlie and the Chocolate Factory
Cestou k našim sedadlům jsem s radostí a možná i trochu úlevou zaznamenal a v zápětí i polohlasem poznamenal, že nejsme jediní infantilové v sále. Albert opáčil, že je na svou infantilnost hrdý.
Při reklamách na dvacet nových disneyovek jsem se rychle doprolétal výcucem z tisku, který si stahuju přes AvantGo do Palmtopu. Zahradil se v první analýze zamýšlí nad tím, že gesto Němcům bylo nesmyslné. Předpokládám, že sudentským... nečetl jsem to. Druhou analýzu [sic] Topolánka o tom, že sice máme socialistickou vládu ale sociálně neprostupný systém školství, jsem vypnul po pěti řádcích a uvědomil jsem si, proč chodím tak rád na filmy pro děti.
Podívaná začala.
Krásné výtvarné zpracování. Adaptaci literární přílohy nijak zásadně neposrali, tedy první úspěch. Inu, ponořil jsem se do příběhu jako prst do rozpuštěné čokolády. Byla sladká, hladká a hřála mě u srdíčka. Pravda, časem se tam objevilo pár hrudek a trochu mi podráždily hltan, který si už od Ameriky trochu odvyknul. Oni totiž nemohou nechat dobrý příběh jen tak ležet a běžet. Musejí jej aktualizovat a obohatit prvky reálného amerikanismu. Úžasně hrající Johny Depp alias Willy Wonka tedy vypadá, mluví a gestikuluje jako Michael Jackson. Pravda, podoba těch dvou příběhu je možná i trochu více než prvoplánová, ale to mě nemůže napadnout samotného. Musejí mi to naservírovat v celofánu. Když však člověk tenhle kousek vyplivne jako cvičená veverka shnilý ořech, zbytek bonboniéry chutná skvěle. A pokud mi nerozumíte, jděte se na to kouknout!
Při reklamách na dvacet nových disneyovek jsem se rychle doprolétal výcucem z tisku, který si stahuju přes AvantGo do Palmtopu. Zahradil se v první analýze zamýšlí nad tím, že gesto Němcům bylo nesmyslné. Předpokládám, že sudentským... nečetl jsem to. Druhou analýzu [sic] Topolánka o tom, že sice máme socialistickou vládu ale sociálně neprostupný systém školství, jsem vypnul po pěti řádcích a uvědomil jsem si, proč chodím tak rád na filmy pro děti.
Podívaná začala.
Krásné výtvarné zpracování. Adaptaci literární přílohy nijak zásadně neposrali, tedy první úspěch. Inu, ponořil jsem se do příběhu jako prst do rozpuštěné čokolády. Byla sladká, hladká a hřála mě u srdíčka. Pravda, časem se tam objevilo pár hrudek a trochu mi podráždily hltan, který si už od Ameriky trochu odvyknul. Oni totiž nemohou nechat dobrý příběh jen tak ležet a běžet. Musejí jej aktualizovat a obohatit prvky reálného amerikanismu. Úžasně hrající Johny Depp alias Willy Wonka tedy vypadá, mluví a gestikuluje jako Michael Jackson. Pravda, podoba těch dvou příběhu je možná i trochu více než prvoplánová, ale to mě nemůže napadnout samotného. Musejí mi to naservírovat v celofánu. Když však člověk tenhle kousek vyplivne jako cvičená veverka shnilý ořech, zbytek bonboniéry chutná skvěle. A pokud mi nerozumíte, jděte se na to kouknout!
pondělí, srpna 15, 2005
Návrat k předchozímu modelu
Tak jsme se museli vrátit k předchozímu modelu pelíšku. Viki si ve vlastní peřině lebedila - pravda, dříve se v noci směla zdržovat v naší posteli jenom před porodem, takže to asi brala jako nečekaný návrat ztracené výsady. Prcci se ale postupně nabažili svrchních vrstev pelíšku a začali prolézat otvorem kolem knoflíků dovnitř mezi deku a povlečení. Tam spokojeně usnuli, ale když dostali hlad, neuměli už se dostat zpět a velmi hlasitě spílali nekonečnému prostěradlu stojícímu v cestě k vytouženému cecku. Viki se je snažila vyhrabat ven, čímž je ale do deky ještě více zamotala. Nakonec musela do stupňujícího dramatu zasáhnout jako deus ex machina lidská ruka. Inu, stalo se to za noc několikrát a chudák Albert vypadal ráno jakoby slezl ze Záhořova lože.
Já to vím jenom z vyprávění, protože spím jako dřevo. První noci mě ještě kvičení budilo, ale myslím, že jsem si vypracoval odolnost, kterou pozoruju i u Viki. Štěňata si totiž rozšiřují slovník a neustále si ho procvičují. Ňafají, když se jim něco líbí. Mručí, když se probouzejí. Mrmlají, když vymlasknou jeden cecek a nenapadne je, že kousek dál je jiný a plný. Kvílejí, když jim něco zásadně vadí nebo se cítí ohrožena. Kromě kvílení Viki ostatní zvuky ignoruje a když při kojení spí, ani to s ní nehne.
Mimochodem, za mohutného kvílení jsem je dnes znovu zvážil. Podle literatury mají svou váhu zdvojnásobit během deseti dnů a jim se to podařilo už za pět. Svorně mají kolem 440 gramů. Tak snad nám nepřerostou přes hlavu...
Já to vím jenom z vyprávění, protože spím jako dřevo. První noci mě ještě kvičení budilo, ale myslím, že jsem si vypracoval odolnost, kterou pozoruju i u Viki. Štěňata si totiž rozšiřují slovník a neustále si ho procvičují. Ňafají, když se jim něco líbí. Mručí, když se probouzejí. Mrmlají, když vymlasknou jeden cecek a nenapadne je, že kousek dál je jiný a plný. Kvílejí, když jim něco zásadně vadí nebo se cítí ohrožena. Kromě kvílení Viki ostatní zvuky ignoruje a když při kojení spí, ani to s ní nehne.
Mimochodem, za mohutného kvílení jsem je dnes znovu zvážil. Podle literatury mají svou váhu zdvojnásobit během deseti dnů a jim se to podařilo už za pět. Svorně mají kolem 440 gramů. Tak snad nám nepřerostou přes hlavu...
sobota, srpna 13, 2005
Čtvrtý den
Viki stále experimentuje s nejlepším uspořádáním a vystláním pelechu. Včera kolem půl jedné v noci ji popadla posedlá touha po generálním úklidu a začala za velmi nespokojeného pištění všech štěňat nejprve přehrabávat a vyhrabávat stávající deky. Potom vyskočila k nám do postele a z ní nahoru na klec. Asi deset minut skákala sem a tam. Ráno vylezla zase na naši postel a ukázala nám na naší peřině, jak si představuje, aby vypadal pelíšek. Tak jsme vytáhli starý povlak na peřinu, oblékli jsme do něho deku a dali ji do klece. Viki cvičení zopakovala, vyrobila pelech, štěňata do něho zalezla a všichni spokojeně ulehli.
Viki už začíná odbíhat, když štěňata usnou. Asi si potřebuje odpočinout. Některá stále chtějí spát co nejblíž mámě, ale jiná se odsunou na co nejvzdálenější místo klece a spí o samotě.
Taky už stále více reagují na naše ruce. Jeden pejsek mi dokonce začal cucat prst. Měli bychom začít vymýšlet jména...
Viki už začíná odbíhat, když štěňata usnou. Asi si potřebuje odpočinout. Některá stále chtějí spát co nejblíž mámě, ale jiná se odsunou na co nejvzdálenější místo klece a spí o samotě.
Taky už stále více reagují na naše ruce. Jeden pejsek mi dokonce začal cucat prst. Měli bychom začít vymýšlet jména...
pátek, srpna 12, 2005
Rostou...
Tak jsem dneska otesánky zvážil a přibrali skoro polovinu své váhy - z 220 gramů na 320. Menší tři dohnali tu obryni a jsou všichni více méně na stejné váze. Vikince ale dávají dost zabrat. Dneska ráno jsem si všimnul, že má hodně poškrábané okolí bradavek, tak jsem musel štěňatům ostříhat špičky drápků. Byl to celkem náročný úkon, protože sebou hrozně házela a drápky jsou opravdu miniaturní. Nakonec jsem si počkal až usnou, jedno po druhém jsem je bral do dlaně a kleštičkama zkrátil drápky alespoň na předních nohách. Viki navíc měla večer trochu teplotu, hodně rychle dýchala a pořád se objevuje hlenovitý výtok z dělohy. Vystrašil jsem se, ale veterinář mě ubezpečil, že se zbytky krve a placent mohou vylučovat až 14 dní a že pokud výtok nezapáchá nebo není zelený a teplota nestoupne ke čtyřicítce, je to v pořádku. Viki měla taky trochu průjem, tak jsem jí dal živočišné uhlí, několikrát za den na cecíky vlažný heřmánkový obklad a když chce tak i trochu Reiki a teď už vypadá, že je jí líp. Když jí dávám vodu v malé misce pod nos, tak i víc pije a pročišťuje se. Když potřebuje jít na záchod, tak si řekne a rychle vyběhne před dům. Občas, když štěňata spí, i vyleze z pelechu a nechá je chvilku samotné. Ale zatím je to zaměstnání na plný úvazek.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)