Škatule, škatule

Máme za sebou den přesunu nábytku. Miláčci už v podstatě zrušili dřevěný rám pod futon, který jsem měl jako rozkládací gauč v obýváku. Viki se navíc v noci na futon pořád občas počurá a až přijdou štěňata, měl by to asi velmi rychle za sebou. Takže jsme ráno půjčili 16-kubíkový Iveco Daily a nejprve převezli pár věcí, které byly původně v Albertově starém bytě, ze skladiště na Vinohrady. Potom jsme naložili futonový rám a pár kusů nábytku z Vinohrad. Po cestě jsme přidali zahradní nábytek, který jsme dostali od našich, a vyrazili do Újezda. V Újezdě jsme všechno vyložili a rozestavěli v jedné místnosti, takže si máme kam sednout, kde a z čeho se najíst a případně se i kde vyspat. Doma jsme přestavěli obývák. Futon nahradila koženková sedačka, kterou z nějakého důvodu Hynek ani Hedvika ve štěněcím věku neničili. Navíc, když se jim (nebo jejich budoucímuu potomstvu) na ní stane nějaká nehoda, setře se a hotovo. Auto si chlápek z půjčovny vyzvednul v půl desáté a je vymalováno. Všichni jsme ale utahaní jako štěňata...

Prarodičovství

Inu, v lidském životě se člověk dost těžko může stát během jednoho roku otcem a dědečkem. V psím světě holt čas utíká rychleji.

Před měsícem se nám stala menší nehoda. Stačila chvilka nepozornosti a z Hynka a Hedviky budou rodiče. Zatím jsme to nechtěli moc šířit, protože nebylo jisté, jestli Hedvika zabřezne nebo ne ale dneska ráno se na obrazovce kontrolního ultrazvuku mrskali dva červíci, z nichž by během dalšího měsíce měli vyrůst regulérní teriéří novorozenci.

Pravda, neplánovali jsme to takhle brzy a trošku jsme o Hedviku měli obavu, ale veterinář nám řekl, že je pro ni ze všech alternativ nejlepší štěňata donosit a odchovat. Menší psi jsou údajně většinou už při prvním hárání dostatečně vyzrálí na to, aby nebyly žádné komplikace.

Tak začínáme číst knížky o porodech a prvních dnech psích prcků...

Proč musíme vyčistit rybník

Hynek vylezl z rybníčka 

Inu, přesně pro tohle... Hynek si našel novou zábavu. Chvíli ho člověk nemá na očích a už je až po břicho v blátě na vyschlém okraji našeho rybníčka, který je v současnosti vlastně spíš jedním obřím žabincem. A kouká, jako by do pěti neuměl napočítat. Před cestou domů jsme ho museli umýt mýdlem pod pumpou, protože v Újezdě zatím není ani koupelna. Studená voda ze studny se mu moc nelíbila a dost u mytí kvičel, ale pochybuju, že ho to napříště odradí.

Inu, finská technika

Asi před čtrnácti dny jsme se vrátili z výletu a rozhodli se udělat velké prádlo. Poslední šly do pračky špinavé kalhoty, které jsme měli na sobě. Nějak se přihodilo, že jsme nezkontrolovali dvakrát, jestli jsou kapsy prázdné. Za hodinu se Albert začal shánět po mobilu. Prozvonil jsem ho a dostal jsem záznamník. Pomalu nám začalo svítat. Nokia už mezitím absolvovala všechny cykly praní na 40 stupňů, aviváž, ždímání i odstřeďování. Byla mrtvá, ale po několika hodinách začala fungovat SIM-karta, na které bylo pochopitelně uložené jen naprosté minimum telefonních čísel. Ale aspoň něco. Nokii jsme rozebrali a nechali sušit. Pak jsme na ni skoro zapomněli. Před pár dny ji Albert zkusil zapnout. Věřte, nevěřte ... telefon i baterka fungují. Dokonce v paměti zůstala i telefonní čísla. Inu, finská technika...

Fotky nového domu

Tak jsem se konečně dostal k tomu, abych dal na web pár fotek našeho nového domu. Včera jsme dostali výpis z katastru, podle kterého nám oficiálně patří. Klíče dostaneme v neděli. Fotky najdete tady.

Hedvičina háratelna

Hynek měl minulý týden první narozeniny a dostal dáreček, který bohužel nebude moct rozbalit... Vikina začala před pár dny hárat.

Původně jsme uvažovali, že ji během ovulace pošleme do lázní, tedy do sekce pro háravé feny v chovné stanici, kde se narodila. Potom jsme uvažovali o hormonální antikoncepci. Nakonec jsem celou věc konzultoval s kolegyní, která chová salučí mezinárodní šampióny a rozhodli jsme se, že na její radu koupíme Vikině háratelnu - výstavní klec, do které ji v kritických dnech budeme muset zavřít, když nebudeme doma. Klec má asi 1.20 x 0.8 x 0.8 metrů, takže tam je dost prostoru.

Klec jsem nakonec koupil od písecké firmy Tommi, jejíž přístup k zákazníkům mě pozitivně naprosto ohromil. Volal jsem tam ve čtvrtek, že bych chtěl koupit klec, protože mi právě začíná hárat fenka. Na stránkách byli uváděni jako velkoobchod, tak jsem se vlastně chtěl jenom zeptat, do kterých obchodů v Praze dodávají zboží. Řekli, že klec můžou vyexpedovat do tří dní a potom ji do 24 hodin dostaneme na dobírku. Druhý den v půl osmé ráno mi volala zasilatelská firma, že došel balík s klecí.

Dneska je venku škaredě, tak jsme pejsky nejprve trošku otrimovali (zvláštní způsob odstraňování horní vrstvy srsti u hrubosrstých teriérů) a potom jsme klec složili a dali do ní deku s hračkami. Vikinka si ji zvědavě prohlížela a občas si na chvíli vleze dovnitř. Necháme ji pár dní otevřenou, ať si na ni zvykne. Jsem zvědav, jak se bude tvářit, když ji tam budeme muset zavřít. Kolegyně mi ale říkala, že si na to fenka velmi rychle zvykne a naopak to bere jako výsadu, že ona má domeček, do kterého on nesmí. Jako děti. Tak uvidíme.

Zároveň jsme pořídili nějaký sprej, který má přebít pach z hárání. Hynek ji dneska ráno dost otravoval, tak jsme ji nastříkali a skutečně se od ní drží dále. Pravda, kdykoli jí tam čichne, tak se po něm Hedvika ožene. Takže nevím, co ho odrazuje víc.

Koupání

Sazava 2
Originally uploaded by Michal Ginter.

Zatím jsme v podstatě všechny víkendy trávili na výletech se psy. Minulý týden se nám nikomu nechtělo na žádnou velkou tůru, protože bylo hrozné horko. Tak jsme vzali psy vykoupat k Sázavě. Našli jsme poloopuštěné místo s velkými kameny. Viky i Hynek skákali z jednoho na druhý jako žáby.

Nové fotky

Vytvořil jsem si stránky na FLICKRu a natáhnul jsem tam nějaké fotky...

Újezd tam pořád není nafocený, protože jsme se k tomu zatím nedostali. Teď tam jedeme v sobotu se ségrou, tak jestli bude pěkně, pár obrázků pořídíme a zveřejníme. :-)

První velká zpráva

Jak jsem říkal před nějakou dobou, chystala se jedna velká zpráva, o které jsem z pověrčivých důvodů nechtěl mluvit. Dospělo to do fáze, ve které by už se snad nic nemělo pokazit, takže poodhrnu pokličku tajemství.

Právě nám schválili úvěr a podepsali jsme smlouvu o smlouvě budoucí a kupujeme naprosto úžasný statek u Žebráku. Fotek zatím moc nemám, takže si budete muset počkat, až dostaneme klíče a pro tuto chvíli se spokojit s krátkým popisem.

Statek je z poloviny devatenáctého století. Z venku byl postupně a velmi citlivě zrenovovaný. Nová střecha, nové krovy, nová omítka, krásně udržovaná zahrada. Je na vizuálně dobře oddělených 2.500 metrech čtverečních. Na jedné straně je hned za vjezdem dlouhý dům, který za polovinou přechází v kamennou maštal. Proti je místo na garáž, vedle kterého stojí miniaturní domeček s vikýřem, který se kdysi používal jako chlívek, teď tam bude sauna. :-) Mezi dlouhým domem a hranicí pozemku je malá oddělená zahrada. Zbytek mírně svatého pozemku je zatravněný, občas nějaký pěkně udržovaný strom. Na druhé hranici pozemku je krásná stodola (opět s novou střechou a krovy) o rozměru 10 x 15 m. Tam bude bydlet babička Felicie. Vedle stodoly bude maličký hájek, nejspíš březový. Napůl cesty mezi stodolou a domem je jezírko o průměru asi 8 metrů, kde bude přírodní koupališťátko. Z domu je výhled na hrad Točník. Oblast je nádherná a je tam spousta příležitostí k vyjížďkám. Po dálnici jsme za 25 minut na metru. Prostě paráda.

Vnitřek jsme si rozhodli předělat po svém. S dispozicí nám pomáhá architektka Bára Škorpilová, pro kterou kdysi Albert pracoval. Takže to bude dost úžasné. Doufáme, že se nám podaří vnitřní rekonstrukci dodělat do pozdního podzimu, takže od příštího roku budou mít kamarádi kam jezdit... budeme mít hodně prostoru pro hosty.

Zároveň si samozřejmě nechávám byt v Praze, protože si dost dobře nedovedu představit, že bych dokázal existovat jenom na venkově bez městské základny.

Malé nakouknutí pod pokličku Michalova mikrosvěta

Tak vás po dlouhé době zase všechny zdravím. Říkal jsem si, že je na čase, abych vás nechal alespoň trochu nakouknout pod pokličku mikrosvěta, o kterém jsem naposledy psal.

Inu, představuji jeho hlavní protagonisty:

Albert, skvělej chlap a můj partner. Hynek, v současnosti téměř desetiměsíční hrubosrstý Parson Russell teriér. Hedvika, jeho šestiměsíční - vlastně to se ještě uvidí - budoucí manželka nebo kámoška stejné, byť hladkosrsté rasy.




Hynek a Hedvika jsou skvělá dvojka. Po úvodní týdenní nevraživosti - hlavně ze strany staršího Hynka - se sžili a nedají jeden bez druhého ránu. Hrajou si občas dost drsně, ale zatím si neublížili. Parson Russell teriér je foxlík křížený se rtuťovým teploměrem.







Baví mě sledovat, jak se jejich osobnosti pomalu vyvíjejí jiným směrem. Hynek měl jako štěně více přímé interakce s lidmi bez přítomnosti jiných psů, takže je klidnější, poslušnější, separovanější a soustředěnější. Viki je na nás pořád trochu víc závislá a tíž nese, když se jí někdo zrovna nevěnuje. Učí se pomaleji, ale má v sobě více štěněcí bezprostřednosti. Od Hynka se učí rychleji než od nás.

No vidíte, už si připadám trochu jako maminky v parku na lavičce, které si vyměňují zkušenosti o tom, které dítě už jim čůrá do nočníku a kolik mu vypadlo mléčných zubů... Ale je to fajn.

Jinak pořád trochu pendluju mezi Prahou a Bruselem a snažím se metodou pokusu a omylu vychytat, jaká kombinace mně a nám všem nejlépe vyhovuje. Zatím se to vyvíjí tím směrem, že stále více omezuju Brusel a přidávám práce na českém trhu. Do Bruselu asi budu vždycky trochu jezdit, dokud bude potřeba, ale nějak jsem se dostal do stádia, kdy mně je velmi příjemné jet v Praze do práce metrem a ne letadlem a přijet z práce metrem domů a ne do hotelu.

Tak to je prozatím ve stručnosti všechno. Chystá se další velká zpráva, ale zatím nic nebudu psát, protože ji nechci zakřiknout...