Komentář Bushova hodinového rozhovoru v televizi

Jestli máte rychlý internet a rozumíte anglicky, tak si pusťte legrační komentář Bushova nedávného hodinového rozhovoru v televizi. Je to video, takže po dial-upu se to možná bude stahovat trošku dýl.

Rozdíl v přístupu k věci?

Dneska ranními zprávami problesklo následující: Španělsky mluvící značně zjitřený muž přiběhl k autu, ve kterém seděl příslušník cizinecké policie - mimo službu. Snažil se ho vytáhnout z vozidla. Policista POTENCIÁLNÍHO útočníka zastřelil dvěma ranami do hrudníku. Dosud se vyšetřuje, jestli chtěl zastřelený muž příslušníka unést nebo jestli došlo k nedorozumění kvůli jazykové bariéře.

Zůstal jsem chvíli sedět s otevřenými ústy a potom jsem se začal strašně rozčilovat. Hoang mi na to řekl: A co je na tom divného? Vždyť napadl ozbrojeného policajta. To je jasné, že ho zastřelil. Tak to chodí.

Některé věci už ani nemám chuť komentovat.

Sním nebo bdím?

Na Superbowl (finále poháru v americkém fotbalu) jsem se nedíval. Pustil jsem si ale později zprávy, ze kterých jsem se dozvěděl, že v poločase, který bývá dějištěm velké zábavné show, měl Justin Timberlake strhnout Janet Jackson svršky a nějak se to vymklo kontroly a strhl jí i část podprsenky. To je toho, řekl by si Evropan. V Americe je však z toho škandál, který může mít daleko širší dopady než si mnoho lidí uvědomuje. Věčně usměvavá televizní hlasatelka oznámila rozhodnutí Federální komunikační komise vysílat příští velký přímý přenos (Grammy Awards, myslím) s ještě větším zpožděním. Dosud se vysílalo s pětivteřinovým zpožděním, které umožnilo cenzorům "vypípat" sprostá slova, ale nedalo jim dost času vymazat celé "urážlivé" scény. S tím, že "urážlivé" nebylo dále specifikováno. Nyní bude přenos zpožděn ještě více, aby se cenzoři případně mohli vyřádit. Tady přestává legrace, moji milí! A národ dále sedí, žere kukuřičné chipsy se salsou a pije coca-colu...

Mezitím, na Manhattanu umrzla další bezdomovkyně. Dnes ráno jsem vykouknul z okna a viděl mladého bezdomovce, odhadem tak pětadvacetiletého, vybírat z popelnice plechovky od coca-coly, které jsou zálohované asi pěti centy.

Začátek týdne opět u počítače

Právě jsem dotitulkoval jeden starý hollywoodský film. Byla to celkem zábava, i když prachy nic moc na to, že mi to trvalo skoro dva dny.

Hoang musí do konce příštího týdne poslat scénář se všemi podklady do jedné soutěže. Nějak nestíhá, tak jsem mu slíbil, že mu napíšu "treatment." Nevím přesně, jak se tomu říká česky, ale je to vlastně podrobný prozaický popis scénáře. Taková filmová povídka. Výtvor bude muset mít alespoň deset stran, takže mám do pátku co dělat.

Po návratu z arktických teplot na rakouském ledovci do mírnějšího podnebí jsem naprosto absurdně dostal téměř okamžitě kašel a rýmu. Tak se u počítače kurýruju horkým čajem s medem.

Novoroční průvod v čínské čtvrti

Vždycky, když si s sebou nevezmu foťák se stane něco, co bych býval rád zdokumentoval. Tak třeba dneska. Vyrazili jsme s kamarády do čínské čtvrti na "dim sum," o kterém jsem tady už psal. Na ulicích byl úžasný rumraj, protože jimi procházelo několik maskovaných průvodů oslavujících nástup roku opice, ke kterému došlo minulý týden. Průvod vždycky vedly dvě masky draka, pod jehož dlouhým tělem se schovalo několik lidí. Drak se zastavoval v obchodech, procházel restauracemi, klaněl se a zdravil osazenstvo u příležitosti nového roku a potom otevíral tlamu, do které mu lidi vkládali peníze v červených obálkách. Za drakem šli bubeníci a činelisti a ty následoval zbytek průvodu. Spousta hluku a jásání a velmi příjemný vizuální zážitek, za jehož nezprostředkování se tímto ještě jednou omlouvám.

Zase za oceánem

Tak jsem zase za oceánem. Musím se přiznat, že tentokrát jsem Prahu opouštěl ještě méně ochotně než v létě. Přestože jsem měl, jak jsem už psal, velmi nabitý program a nakonec jsem zdaleka nestihnul všechno, co jsem chtěl, cítil jsem se v Praze plný života a energie způsobem, který jsem zatím v New Yorku nenašel. Stovky malých příběhů a radostí mi připomínaly rozmanitost a bohatství Prahy, skryté kousíček pod povrchem, ale o to ryzejší ... a propastné rozdíly v životním stylu těchto dvou měst.

Z předodjezdové depky mi výrazně pomohly čtyři dny lyžování na ledovci Hintertux v tyrolských Alpách, kam jsem vyrazil se ségrou a kamarády. Lyžovali jsme dost na doraz, takže když jsem se vrátil kolem páté ze svahu, byl jsem strhanej jako štěně. Člověk se akorát vysprchoval, namasíroval si nohy, dal něco k jídlu a po pár hodinách povídání u vína upadal kolem 10 večer do bezvědomí. Miluju ten pocit naprostého fyzična, kdy člověk nemusí myslet na nic jiného než na to, kde vytočí příští oblouk ... a boj se živly, když je venku skoro -20, vítr vám žene sníh do obličeje a nevidíte víc než na pár metrů ... nebo půl metru čerstvého prašanu, kterým musíte jet lehce jako pírko, abyste se nepropadli a ono se to vždycky nepovede a pak dole pod kopcem sledujete tu svou jedinou stopu protínající netknuté pole ... a ten slastný pocit lehkosti, když si člověk po dlouhém dni sundá lyžáky a nohy se mu začnou vznášet.

Před pár lety jsem si pořídil carvingové lyže. Dá se na nich sice celkem v pohodě (a s podstatně menším vypětím) jezdit klasicky, ale přesto jsem se rozhodl, že se začnu učit i nový styl, kterým se jezdí slalom od zavedení vykrojených lyží. Připadal jsem si, jako kdyby mi najednou v rodné řeči někdo zcela převrátil pravidla gramatiky a dal slovům opačné významy. Nohy se zatěžují jinak, do oblouku se najíždí horní lyží, člověk do sebe nezapasovává kolena, ale spíš tak nějak pod sebou překládá nohy z jedné strany na druhou, kolena jsou víc od sebe ... prostě všechno je jinak. Ale skvěle jsem se bavil a někdy se děsně rozčiloval, protože holt starého psa novým kouskům těžko učíš.

No, ale zpátky do reality. Nakupila se mi tady za ten měsíc spousta papírů a malých úkolů, tak se hned pouštím do práce.

Praha

Od nového roku jsem v Praze a v jednom kole. První dva týdny jsem zase učil simultánní a konsekutivní tlumočení na Euromasters na UK. Od příštího pondělí do pátku od rána do večera tlumočím. V sobotu jedu lyžovat do Hintertuxu. Vrátím se 28.1. a 29.1. se vracím do New Yorku. Mám se krásně, ale pro všechen ten shon o tom nestačím psát... V New Yorku mám vždycky více času.

Chřipka pokračuje
Bohužel jsem tentokrát neměl pravdu. Teplotu už sice nemám, ale pořád mě bolí v krku a jsem hrozně unavený. Tak snad se nějak vykurýruju alespoň do odletu.

24-hodinový virus

Tak mě včera porazil 24-hodinový virus. Něco podobného mě potkalo už na jaře a druhý den jsem byl v pořádku. Tak snad to dopadne stejně i teď. Ve čtvrtek letím do Prahy a absolvovat zaoceánský let s chřipkou je úděsný zážitek. Snažil jsem se nebrat žádné prášky na horečku a nechat ji virus vysmažit, ale kolem páté ráno jsem vyměkl, protože jsem měl hlavu jako škopek a nemohl jsem spát. Průběh zatím naprosto stejný jako na jaře. Předevčírem jsem začal cítit trošku unavený. Včera po obědě jsem si na chvíli zdřímnul a probudil jsem se s vysokou horečkou a bolel mě celý člověk. Hoang mi uvařil polívku, která ze mě do hodiny vylítla. Dnes ráno jsem se cítil hodně grogy, ale v podstatě jsem v pořádku. Tak to snad mám za sebou.

Po vánocích

Po vánocích tady v Americe vesele pokračuje nakupovací horečka. Ceny ve výprodejích klesají po 25. prosinci ještě níže a vím o mnoha lidech, kteří na celé tohle komerční spiknutí vyzráli tím, že si kupují a dávají dárky až po vánocích.

Dalším specifickým zvykem je výměna dárků. Když vám tady někdo dá dárek, který vám nepřišel vhod, tak ho prostě můžete příští den vrátit v obchodě a vybrat si jiný. Nějak nevím, co bych k tomu dodal...