Novoroční průvod v čínské čtvrti
Vždycky, když si s sebou nevezmu foťák se stane něco, co bych býval rád zdokumentoval. Tak třeba dneska. Vyrazili jsme s kamarády do čínské čtvrti na "dim sum," o kterém jsem tady už psal. Na ulicích byl úžasný rumraj, protože jimi procházelo několik maskovaných průvodů oslavujících nástup roku opice, ke kterému došlo minulý týden. Průvod vždycky vedly dvě masky draka, pod jehož dlouhým tělem se schovalo několik lidí. Drak se zastavoval v obchodech, procházel restauracemi, klaněl se a zdravil osazenstvo u příležitosti nového roku a potom otevíral tlamu, do které mu lidi vkládali peníze v červených obálkách. Za drakem šli bubeníci a činelisti a ty následoval zbytek průvodu. Spousta hluku a jásání a velmi příjemný vizuální zážitek, za jehož nezprostředkování se tímto ještě jednou omlouvám.
pátek, ledna 30, 2004
Zase za oceánem
Tak jsem zase za oceánem. Musím se přiznat, že tentokrát jsem Prahu opouštěl ještě méně ochotně než v létě. Přestože jsem měl, jak jsem už psal, velmi nabitý program a nakonec jsem zdaleka nestihnul všechno, co jsem chtěl, cítil jsem se v Praze plný života a energie způsobem, který jsem zatím v New Yorku nenašel. Stovky malých příběhů a radostí mi připomínaly rozmanitost a bohatství Prahy, skryté kousíček pod povrchem, ale o to ryzejší ... a propastné rozdíly v životním stylu těchto dvou měst.
Z předodjezdové depky mi výrazně pomohly čtyři dny lyžování na ledovci Hintertux v tyrolských Alpách, kam jsem vyrazil se ségrou a kamarády. Lyžovali jsme dost na doraz, takže když jsem se vrátil kolem páté ze svahu, byl jsem strhanej jako štěně. Člověk se akorát vysprchoval, namasíroval si nohy, dal něco k jídlu a po pár hodinách povídání u vína upadal kolem 10 večer do bezvědomí. Miluju ten pocit naprostého fyzična, kdy člověk nemusí myslet na nic jiného než na to, kde vytočí příští oblouk ... a boj se živly, když je venku skoro -20, vítr vám žene sníh do obličeje a nevidíte víc než na pár metrů ... nebo půl metru čerstvého prašanu, kterým musíte jet lehce jako pírko, abyste se nepropadli a ono se to vždycky nepovede a pak dole pod kopcem sledujete tu svou jedinou stopu protínající netknuté pole ... a ten slastný pocit lehkosti, když si člověk po dlouhém dni sundá lyžáky a nohy se mu začnou vznášet.
Před pár lety jsem si pořídil carvingové lyže. Dá se na nich sice celkem v pohodě (a s podstatně menším vypětím) jezdit klasicky, ale přesto jsem se rozhodl, že se začnu učit i nový styl, kterým se jezdí slalom od zavedení vykrojených lyží. Připadal jsem si, jako kdyby mi najednou v rodné řeči někdo zcela převrátil pravidla gramatiky a dal slovům opačné významy. Nohy se zatěžují jinak, do oblouku se najíždí horní lyží, člověk do sebe nezapasovává kolena, ale spíš tak nějak pod sebou překládá nohy z jedné strany na druhou, kolena jsou víc od sebe ... prostě všechno je jinak. Ale skvěle jsem se bavil a někdy se děsně rozčiloval, protože holt starého psa novým kouskům těžko učíš.
No, ale zpátky do reality. Nakupila se mi tady za ten měsíc spousta papírů a malých úkolů, tak se hned pouštím do práce.
Tak jsem zase za oceánem. Musím se přiznat, že tentokrát jsem Prahu opouštěl ještě méně ochotně než v létě. Přestože jsem měl, jak jsem už psal, velmi nabitý program a nakonec jsem zdaleka nestihnul všechno, co jsem chtěl, cítil jsem se v Praze plný života a energie způsobem, který jsem zatím v New Yorku nenašel. Stovky malých příběhů a radostí mi připomínaly rozmanitost a bohatství Prahy, skryté kousíček pod povrchem, ale o to ryzejší ... a propastné rozdíly v životním stylu těchto dvou měst.
Z předodjezdové depky mi výrazně pomohly čtyři dny lyžování na ledovci Hintertux v tyrolských Alpách, kam jsem vyrazil se ségrou a kamarády. Lyžovali jsme dost na doraz, takže když jsem se vrátil kolem páté ze svahu, byl jsem strhanej jako štěně. Člověk se akorát vysprchoval, namasíroval si nohy, dal něco k jídlu a po pár hodinách povídání u vína upadal kolem 10 večer do bezvědomí. Miluju ten pocit naprostého fyzična, kdy člověk nemusí myslet na nic jiného než na to, kde vytočí příští oblouk ... a boj se živly, když je venku skoro -20, vítr vám žene sníh do obličeje a nevidíte víc než na pár metrů ... nebo půl metru čerstvého prašanu, kterým musíte jet lehce jako pírko, abyste se nepropadli a ono se to vždycky nepovede a pak dole pod kopcem sledujete tu svou jedinou stopu protínající netknuté pole ... a ten slastný pocit lehkosti, když si člověk po dlouhém dni sundá lyžáky a nohy se mu začnou vznášet.
Před pár lety jsem si pořídil carvingové lyže. Dá se na nich sice celkem v pohodě (a s podstatně menším vypětím) jezdit klasicky, ale přesto jsem se rozhodl, že se začnu učit i nový styl, kterým se jezdí slalom od zavedení vykrojených lyží. Připadal jsem si, jako kdyby mi najednou v rodné řeči někdo zcela převrátil pravidla gramatiky a dal slovům opačné významy. Nohy se zatěžují jinak, do oblouku se najíždí horní lyží, člověk do sebe nezapasovává kolena, ale spíš tak nějak pod sebou překládá nohy z jedné strany na druhou, kolena jsou víc od sebe ... prostě všechno je jinak. Ale skvěle jsem se bavil a někdy se děsně rozčiloval, protože holt starého psa novým kouskům těžko učíš.
No, ale zpátky do reality. Nakupila se mi tady za ten měsíc spousta papírů a malých úkolů, tak se hned pouštím do práce.
sobota, ledna 17, 2004
Praha
Od nového roku jsem v Praze a v jednom kole. První dva týdny jsem zase učil simultánní a konsekutivní tlumočení na Euromasters na UK. Od příštího pondělí do pátku od rána do večera tlumočím. V sobotu jedu lyžovat do Hintertuxu. Vrátím se 28.1. a 29.1. se vracím do New Yorku. Mám se krásně, ale pro všechen ten shon o tom nestačím psát... V New Yorku mám vždycky více času.
úterý, prosince 30, 2003
pondělí, prosince 29, 2003
24-hodinový virus
Tak mě včera porazil 24-hodinový virus. Něco podobného mě potkalo už na jaře a druhý den jsem byl v pořádku. Tak snad to dopadne stejně i teď. Ve čtvrtek letím do Prahy a absolvovat zaoceánský let s chřipkou je úděsný zážitek. Snažil jsem se nebrat žádné prášky na horečku a nechat ji virus vysmažit, ale kolem páté ráno jsem vyměkl, protože jsem měl hlavu jako škopek a nemohl jsem spát. Průběh zatím naprosto stejný jako na jaře. Předevčírem jsem začal cítit trošku unavený. Včera po obědě jsem si na chvíli zdřímnul a probudil jsem se s vysokou horečkou a bolel mě celý člověk. Hoang mi uvařil polívku, která ze mě do hodiny vylítla. Dnes ráno jsem se cítil hodně grogy, ale v podstatě jsem v pořádku. Tak to snad mám za sebou.
Tak mě včera porazil 24-hodinový virus. Něco podobného mě potkalo už na jaře a druhý den jsem byl v pořádku. Tak snad to dopadne stejně i teď. Ve čtvrtek letím do Prahy a absolvovat zaoceánský let s chřipkou je úděsný zážitek. Snažil jsem se nebrat žádné prášky na horečku a nechat ji virus vysmažit, ale kolem páté ráno jsem vyměkl, protože jsem měl hlavu jako škopek a nemohl jsem spát. Průběh zatím naprosto stejný jako na jaře. Předevčírem jsem začal cítit trošku unavený. Včera po obědě jsem si na chvíli zdřímnul a probudil jsem se s vysokou horečkou a bolel mě celý člověk. Hoang mi uvařil polívku, která ze mě do hodiny vylítla. Dnes ráno jsem se cítil hodně grogy, ale v podstatě jsem v pořádku. Tak to snad mám za sebou.
pátek, prosince 26, 2003
Po vánocích
Po vánocích tady v Americe vesele pokračuje nakupovací horečka. Ceny ve výprodejích klesají po 25. prosinci ještě níže a vím o mnoha lidech, kteří na celé tohle komerční spiknutí vyzráli tím, že si kupují a dávají dárky až po vánocích.
Dalším specifickým zvykem je výměna dárků. Když vám tady někdo dá dárek, který vám nepřišel vhod, tak ho prostě můžete příští den vrátit v obchodě a vybrat si jiný. Nějak nevím, co bych k tomu dodal...
Po vánocích tady v Americe vesele pokračuje nakupovací horečka. Ceny ve výprodejích klesají po 25. prosinci ještě níže a vím o mnoha lidech, kteří na celé tohle komerční spiknutí vyzráli tím, že si kupují a dávají dárky až po vánocích.
Dalším specifickým zvykem je výměna dárků. Když vám tady někdo dá dárek, který vám nepřišel vhod, tak ho prostě můžete příští den vrátit v obchodě a vybrat si jiný. Nějak nevím, co bych k tomu dodal...
Muzikanti v metru
Pokaždé, když přesedám z dvojky na Q na Times Square, na peróně sedí stejný ázijec a hraje na elektronický saxofon Ave Maria. Ve všední dny jezdí kvéčko poměrně často, takže většinou slyším jenom jednu písničku, ale včera jezdilo metro podle svátečního jízdního řádu, takže jsme slyšeli delší eklektický recitál - Ave Maria, Oh Suzanna, Jingle Bells. Když jsme se o několik hodin později vraceli domů, vítala nás zase Ave Maria. Občas má na druhém perónu parťáka, se kterým hrajou přes koleje duet.
Na peróně dvojky zpívala černoška. Na velkém odpadkovém koši měla postavený malý kazeťák a vedle něj na zemi malý zesilovač napojený na mikrofon. Zpívala rockovou klasiku, tančila jako na jevišti a byla úžasná! Skvělý hlas, skvělé pohyby, výborné frázování. Někdy tady v metru slyší člověk muzikanty, kteří zpívají líp než hollywoodské hvězdy show businessu. Nekecám. V klobouku na zemi ale mají deset dolarů a ne sto miliónů. Je to nespravedlnost. Tak jsem bank zvýšil na jedenáct.
Pokaždé, když přesedám z dvojky na Q na Times Square, na peróně sedí stejný ázijec a hraje na elektronický saxofon Ave Maria. Ve všední dny jezdí kvéčko poměrně často, takže většinou slyším jenom jednu písničku, ale včera jezdilo metro podle svátečního jízdního řádu, takže jsme slyšeli delší eklektický recitál - Ave Maria, Oh Suzanna, Jingle Bells. Když jsme se o několik hodin později vraceli domů, vítala nás zase Ave Maria. Občas má na druhém perónu parťáka, se kterým hrajou přes koleje duet.
Na peróně dvojky zpívala černoška. Na velkém odpadkovém koši měla postavený malý kazeťák a vedle něj na zemi malý zesilovač napojený na mikrofon. Zpívala rockovou klasiku, tančila jako na jevišti a byla úžasná! Skvělý hlas, skvělé pohyby, výborné frázování. Někdy tady v metru slyší člověk muzikanty, kteří zpívají líp než hollywoodské hvězdy show businessu. Nekecám. V klobouku na zemi ale mají deset dolarů a ne sto miliónů. Je to nespravedlnost. Tak jsem bank zvýšil na jedenáct.
čtvrtek, prosince 25, 2003
Pěkný příběh z Indie
Zrovna jsem se dočetl na BBC pěkný příběh. 132-letý indický muslim Habib Miyan, žijící v chudinské čtvrti města Jaipur toužil celý život po tom, aby mohl jet na pouť do Mekky. Pochopitelně si to nikdy nemohl dovolit. V květnu o něm BBC uveřejnilo na svých internetových stránkách krátkou reportáž. Přečetl si ji nějaký podnikatel v Londýně a pouť mu zaplatil. Tak se stařeček chystá na cestu svého života.
Zrovna jsem se dočetl na BBC pěkný příběh. 132-letý indický muslim Habib Miyan, žijící v chudinské čtvrti města Jaipur toužil celý život po tom, aby mohl jet na pouť do Mekky. Pochopitelně si to nikdy nemohl dovolit. V květnu o něm BBC uveřejnilo na svých internetových stránkách krátkou reportáž. Přečetl si ji nějaký podnikatel v Londýně a pouť mu zaplatil. Tak se stařeček chystá na cestu svého života.
Štědrovečerní véča
Tady se vánoce slaví až 25. prosince - zítra jsme pozvaní ke kamarádům na večeři. Dneska jsme jedli doma a musím říct, že se nám papání skvěle vydařilo. Takže se alespoň virtuálně podělím. Nejprve marináda: do cca šesti lžic burákového oleje se zamíchá 8 stroužků česneku roztřených v soli, kůra ze dvou limetek (nebo přinejhorším citrónů,) 3 polévkové lžíce nasekaného čerstvého zázvoru a čtyři lžíce sojové omáčky. 2/3 marinády se potřou kousíčky kuřete, nechají se půl hodiny marinovat a pak se ogrilujou. Do hotových kousků se zamíchá zbytek marinády. Jedli jsme to se salátem - radicchio, takový ten na konci roztřepený křupavý zelený salát, bazalka, maličká rajčátka s dresinkem ze šťávy z té oholené limetky, oliváčem ve kterém máme naložený nasekaný česnek a troškou cukru. Mňam!!!
Tady se vánoce slaví až 25. prosince - zítra jsme pozvaní ke kamarádům na večeři. Dneska jsme jedli doma a musím říct, že se nám papání skvěle vydařilo. Takže se alespoň virtuálně podělím. Nejprve marináda: do cca šesti lžic burákového oleje se zamíchá 8 stroužků česneku roztřených v soli, kůra ze dvou limetek (nebo přinejhorším citrónů,) 3 polévkové lžíce nasekaného čerstvého zázvoru a čtyři lžíce sojové omáčky. 2/3 marinády se potřou kousíčky kuřete, nechají se půl hodiny marinovat a pak se ogrilujou. Do hotových kousků se zamíchá zbytek marinády. Jedli jsme to se salátem - radicchio, takový ten na konci roztřepený křupavý zelený salát, bazalka, maličká rajčátka s dresinkem ze šťávy z té oholené limetky, oliváčem ve kterém máme naložený nasekaný česnek a troškou cukru. Mňam!!!
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)