Joe milionář vyrazil do světa aneb podejte mi kýbl, budu zvracet
V americké televizi proběhlo několik variací na první soutěž Joe Milionář, ve které se x žen ucházelo o jednoho chlapa, o kterém jim producenti show řekli, že je milionář a on nebyl. Zápletkou bylo, jestli s ním dívka zůstane i když se dozví, že je to traktorista bůhví odkud a vydělává tak na chleba. Když zůstane, dostanou myslím milión dolarů dohromady. Tak to nějak bylo. Chyták byl v tom, že celý pořad byl předtočený, takže účastnice údajně opravdu nevěděly, která bije.
Inu, teď už jim v Americe na špek nikdo neskočí, tak se vydali do Evropy. V létě jsem v hospodě v Praze potkal Američana, který pracoval pro casting "nějaké reality TV show" a odmítal říct které, tak jsem si říkal, že se musím podívat na první díl.
No neskutečné! Vybrali dokonalou karikaturu ignorantského burana, který pracuje jako koboj někde v Texasu. Blbej jak pučto! Pronajali vilu v Toskánsku a do ní nalákali x dívek a žen, z nichž myslím 4 jsou Češky, aby se o něj ucházely. Už do prvního dílu zapracovali snad všechny existující stereotypy panujících o Evropanech v USA a naopak. V určitých místech jsem si říkal, že to snad nemůžou myslet ani vážně. No, evidentně myslej.
Na další díly se dívat nebudu ale chtěl jsem vám alespoň dát vědět, o co přicházíte. Tady je jeden z mnoha odkazů.
pondělí, října 20, 2003
Nová tvář fotkového bloku
Tak jsem trošku překopal svůj fotkový blok a dal na něj takový výběr svých oblíbených kousků.
Tak jsem trošku překopal svůj fotkový blok a dal na něj takový výběr svých oblíbených kousků.
neděle, října 19, 2003
pátek, října 17, 2003
Reality TV míří do Česka - oh nooooooooooooooo!
Tak si to přečtěte sami. Mimochodem, co to sakra je televize Óčko. Uteklo mi něco?
Tak si to přečtěte sami. Mimochodem, co to sakra je televize Óčko. Uteklo mi něco?
Špekáčky a opékáčky
Tak jsem zrovna koukal přes internet na české zprávy a dozvěděl jsem se, že i u nás už vstoupila v platnost vyhláška regulující přísady uzenin. Jak mi kdysi říkal brácha žijící ve Finsku, jakýsi místní salám tam pro vysoký obsah mouky díky této vyhlášce spadl do kategorie pečiva. :-) Myslím, že se u nás tímto také rozšíří sortiment pečiva a lehkých topných olejů.
Tak jsem zrovna koukal přes internet na české zprávy a dozvěděl jsem se, že i u nás už vstoupila v platnost vyhláška regulující přísady uzenin. Jak mi kdysi říkal brácha žijící ve Finsku, jakýsi místní salám tam pro vysoký obsah mouky díky této vyhlášce spadl do kategorie pečiva. :-) Myslím, že se u nás tímto také rozšíří sortiment pečiva a lehkých topných olejů.
Matka Tereza na prknech, která znamenají svět
Právě jsem se dočetl na BBC, že v Itálii spustili muzikál o Matce Tereze. Údajně se jedná o směsici funku, reggae a popu a má obrovskou návštěvnost.
Matku Terezu hraje dvaadvacetiletá herečka, která ji zobrazuje při boji s byrokracií ve snaze dostat jídlo. Údajně se jedná spíše o portrét Matky Terezy, který se vyhýbá politicky citlivým tématům, jako např. že přijala peníze od průmyslníka Maxwella nebo bývalého haitského diktátora Duvaliera, jak píše BBC. No, Durex tento muzikál asi nesponzoruje...
Právě jsem se dočetl na BBC, že v Itálii spustili muzikál o Matce Tereze. Údajně se jedná o směsici funku, reggae a popu a má obrovskou návštěvnost.
Matku Terezu hraje dvaadvacetiletá herečka, která ji zobrazuje při boji s byrokracií ve snaze dostat jídlo. Údajně se jedná spíše o portrét Matky Terezy, který se vyhýbá politicky citlivým tématům, jako např. že přijala peníze od průmyslníka Maxwella nebo bývalého haitského diktátora Duvaliera, jak píše BBC. No, Durex tento muzikál asi nesponzoruje...
Stále se opaluju u monitoru
S Julií pracujeme na velké propagační akci. Od pondělka jsem se nehnul z domova, sedím u počítače a makám na databázi kontaktů. Dnes jsem si udělal malou pauzu a šel nakoupit zeleninu za roh ke korejcům. Chci už to mít z krku.
Ale v pondělí ta pauza stála zato. New York navštívila jedna dávná známá, kterou jsem neviděl roky. Zašli jsme si do cukrárny ve čtvrti Nolita (North of Little Italy - tedy severně od italské čtvrti) která se specializuje na rýžový pudink. Dal jsem si kokosový a čokoládový a olizoval jsem se až do večera.
S Julií pracujeme na velké propagační akci. Od pondělka jsem se nehnul z domova, sedím u počítače a makám na databázi kontaktů. Dnes jsem si udělal malou pauzu a šel nakoupit zeleninu za roh ke korejcům. Chci už to mít z krku.
Ale v pondělí ta pauza stála zato. New York navštívila jedna dávná známá, kterou jsem neviděl roky. Zašli jsme si do cukrárny ve čtvrti Nolita (North of Little Italy - tedy severně od italské čtvrti) která se specializuje na rýžový pudink. Dal jsem si kokosový a čokoládový a olizoval jsem se až do večera.
středa, října 15, 2003
Jejich starosti...
Dnes jsem plánoval, že budeme po Simpsonových, u kterých relaxuju po práci, cvičit, protože mě po celodenním opalování u monitoru bolej záda. Simpsonovi se nekonali kvůli baseballu, tak jsem hned v 7 začal do Hoanga hučet, ať zapne dévédéčko s Pilates. Ani po pěti minutách nepovolil a trval na tom, že se bude koukat na pořad Oprah Winfrey, ve kterém hostovala Barbra Streisand. Inu, vzdal jsem to a šel jsem vařit večeři. Kromě chvíle, kdy jsem musel rychle zavřít dveře do kuchyně a vyvětrat poté, co se mi v troubě vznítila miniaturní vrstva oleje na alobalu (asi jsem dal plech moc blízko k hořákům) jsem poslouchal. Občas byl ten rozhovor tak absurdní, že jsem musel vyběhnout do obýváku a podívat se na vlastní oči.
1. (ale spíš jen na okraj) Kdo ví, co zakrýval ten podivný vysoký rolák. (viz foto v odkazu)
2. B.S. byla úplně mimo! V jednu chvíli tam sveřepě rozvíjela svou posedlost slaďováním barev. Květiny rostoucí na zahradě před oknem do určitého pokoje musejí být sladěny s jeho barvami. Tak jednou, chudák, jela do svého newyorského apartmá a pochopitelně si před tím nechala na okno vysadit kytky a nadiktovala, jaké barvy mají být. Přijela do New Yorku a - hromy, blesky - byly tam kytky barvy, která se bila s barvou na stěnách. Ale byly to přece kytky - živí tvorové - tak je přece nemohla vykopat a zahodit. Rozhodla se tedy překrýt je záclonou, aby se na ně nemusela dívat. (Oprah vtipně poznamenala, kdepak je asi konec tetě zahradnici). Ale tím to zdaleka nekončí. Za pár dní někdo (už si nepamatuju kdo) rozhrne záclony a kytky mají jinou barvu - asi začaly odkvétat, předpokládám. Inu, zeptal se onen člověk Barbry, jestli dala ty kytky vyměnit a ona že ne... Tý jo, když to zmerčila, ihned zavolala Deepakovi Choprahovi (jména slavných z ní lítala až se prášilo) a ten jí řekl, že si to asi tolik přála, až to dostala. (sic!) Oprah na to podotknula, že to možná mělo co do činění se sluncem... :-) B.S. se mírně zarazila a zamračila, jelikož někdo přerušil její monolog o kouzelné moci lidské [rozuměj: její] vůle. No to už jsem ležel v křečích... Celé téma se totiž probíralo minimálně deset minut. Mimochodem, nakonec zazpívala - celá v bílém, do bílého mikrofonu a s bílým pudlem v náručí. :-)
Tyhlety show v USA slouží jako výborný vzájemný handl propagací. Barbra Streisand vydává nové CD. Tak udělá vystoupení na show Oprah Winfrey, kde zazpívá v televizi poprvé po několika desetiletích. Na jednu stranu se sledovanost Oprah Winfrey zvedne ještě do závratnějších výšin a s ní i příjem za reklamu (mj. uvozenou jejím podmanivým hlasem: "skryté titulky poskytl výrobce následujícího produktu"), na druhou stranu si díky tomu Barbra Streisand odpropaguje svoje cédéčko. Pak už stačí přimíchat jenom srdceryvný příběh o fanynce s rakovinou prsu a je uvařeno...
Inu, kapitalismus.
Dnes jsem plánoval, že budeme po Simpsonových, u kterých relaxuju po práci, cvičit, protože mě po celodenním opalování u monitoru bolej záda. Simpsonovi se nekonali kvůli baseballu, tak jsem hned v 7 začal do Hoanga hučet, ať zapne dévédéčko s Pilates. Ani po pěti minutách nepovolil a trval na tom, že se bude koukat na pořad Oprah Winfrey, ve kterém hostovala Barbra Streisand. Inu, vzdal jsem to a šel jsem vařit večeři. Kromě chvíle, kdy jsem musel rychle zavřít dveře do kuchyně a vyvětrat poté, co se mi v troubě vznítila miniaturní vrstva oleje na alobalu (asi jsem dal plech moc blízko k hořákům) jsem poslouchal. Občas byl ten rozhovor tak absurdní, že jsem musel vyběhnout do obýváku a podívat se na vlastní oči.
1. (ale spíš jen na okraj) Kdo ví, co zakrýval ten podivný vysoký rolák. (viz foto v odkazu)
2. B.S. byla úplně mimo! V jednu chvíli tam sveřepě rozvíjela svou posedlost slaďováním barev. Květiny rostoucí na zahradě před oknem do určitého pokoje musejí být sladěny s jeho barvami. Tak jednou, chudák, jela do svého newyorského apartmá a pochopitelně si před tím nechala na okno vysadit kytky a nadiktovala, jaké barvy mají být. Přijela do New Yorku a - hromy, blesky - byly tam kytky barvy, která se bila s barvou na stěnách. Ale byly to přece kytky - živí tvorové - tak je přece nemohla vykopat a zahodit. Rozhodla se tedy překrýt je záclonou, aby se na ně nemusela dívat. (Oprah vtipně poznamenala, kdepak je asi konec tetě zahradnici). Ale tím to zdaleka nekončí. Za pár dní někdo (už si nepamatuju kdo) rozhrne záclony a kytky mají jinou barvu - asi začaly odkvétat, předpokládám. Inu, zeptal se onen člověk Barbry, jestli dala ty kytky vyměnit a ona že ne... Tý jo, když to zmerčila, ihned zavolala Deepakovi Choprahovi (jména slavných z ní lítala až se prášilo) a ten jí řekl, že si to asi tolik přála, až to dostala. (sic!) Oprah na to podotknula, že to možná mělo co do činění se sluncem... :-) B.S. se mírně zarazila a zamračila, jelikož někdo přerušil její monolog o kouzelné moci lidské [rozuměj: její] vůle. No to už jsem ležel v křečích... Celé téma se totiž probíralo minimálně deset minut. Mimochodem, nakonec zazpívala - celá v bílém, do bílého mikrofonu a s bílým pudlem v náručí. :-)
Tyhlety show v USA slouží jako výborný vzájemný handl propagací. Barbra Streisand vydává nové CD. Tak udělá vystoupení na show Oprah Winfrey, kde zazpívá v televizi poprvé po několika desetiletích. Na jednu stranu se sledovanost Oprah Winfrey zvedne ještě do závratnějších výšin a s ní i příjem za reklamu (mj. uvozenou jejím podmanivým hlasem: "skryté titulky poskytl výrobce následujícího produktu"), na druhou stranu si díky tomu Barbra Streisand odpropaguje svoje cédéčko. Pak už stačí přimíchat jenom srdceryvný příběh o fanynce s rakovinou prsu a je uvařeno...
Inu, kapitalismus.
úterý, října 14, 2003
Další filmové zklamání
Poslední dobou se mi skoro nechce chodit do kina. Kdykoli se tam vydám, končí to zklamáním. Výjimkou nebyl ani film Mystic River režírovaný Clintem Eastwoodem (který kromě režie dělal ještě dalším 150 věcí a možná v tom vězel jeden z problémů) přestože tady o něm všichni kritici básnili. Ani Hoangovi ani mně ani kamarádce filmařce, která ho s námi viděla, se nelíbil.
Kdyby se vyhnul moralizování a přetvořil literární předlohu v dobrou detektivku podle pravidel Agáty Christie, dopadl by asi líp. Premisa příběhu je sama o sobě zajímavá a proto jsem se nejspíš i vydal do kina: z vraždy dcery jednoho z tří přátel dětství je podezřelý druhý z nich a vyšetřuje ji třetí.
Příběh v kostce: tři kluci kamarádi; jednoho z nich unese falešný "policajt," ze kterýho se vyvine pedofil a čtyři dny ho brutalizuje, než se mu podaří uniknout. Přestane se stýkat s těma dvěma zbývajícími a trio se rozpadne. Z druhého vyroste jakýsi pseudomafián, který se snaží minimalizovat trestnou činnost do té míry, aby ho nikdo nechytl. Třetí se stane policajtem, kterého opustila žena, která mu neustále odněkud volá, ale přitom nic neřekne. Mafiánovi někdo zabije devatenáctiletou dceru. Zneužívaný je v baru, kde před zavražděním řádila. Zneužívaný přijde domů celý od krve s tím, že ho někdo přepadl a že ho nejspíš zabil. Postupně na něho padne podezření. Jeho manželka se z prapodivných důvodů najednou nedokáže vyrovnat s jeho psychózou a řekne Mafiánovi, že si myslí, že její manže zabil jeho dceru. Ten ho nakonec zabije. Mezitím se policajt dozví, že tu dívku zabili dva pubertální bratři jejího přítele, jehož otce kdysi Mafián zabil. Ukáže se, že o tom policajt věděl a že také ví, že Mafián zabil Zneužívaného. Těsně před koncem filmu následuje hloupý monolog manželky Mafiána o tom, jak se jejich děti i ona cítí bezpečná, protože on udělá všechno, co je potřeba, aby ochránil své milované a že přece s tak dobrým úmyslem nemůže být nic, co udělá, špatné. (sic) Následně ho manželka ojede. A k policajtovi se opět naprosto bez filmového vysvětlení vrátí jeho manželka.
Nikdo jsme na konci filmu přesně nevěděli, o co vlastně Eastwoodovi šlo. Příběh byl nedodělaný. Zbytečně hrubé scény násilí (např. vidíme obličej jednoho z na zemi ležících bratrů - vrahů ve chvíli, kdy mu na něj botou dupe rozzuřený starší bratr - pětkrát!!!
Na druhou stranu to bylo poměrně slušně zahrané - byly tam zvlášť slušné scény šíleného, neovládaného zármutku a morálních dilemat.
Celkově to ale bylo velké zklamání.
Poslední dobou se mi skoro nechce chodit do kina. Kdykoli se tam vydám, končí to zklamáním. Výjimkou nebyl ani film Mystic River režírovaný Clintem Eastwoodem (který kromě režie dělal ještě dalším 150 věcí a možná v tom vězel jeden z problémů) přestože tady o něm všichni kritici básnili. Ani Hoangovi ani mně ani kamarádce filmařce, která ho s námi viděla, se nelíbil.
Kdyby se vyhnul moralizování a přetvořil literární předlohu v dobrou detektivku podle pravidel Agáty Christie, dopadl by asi líp. Premisa příběhu je sama o sobě zajímavá a proto jsem se nejspíš i vydal do kina: z vraždy dcery jednoho z tří přátel dětství je podezřelý druhý z nich a vyšetřuje ji třetí.
Příběh v kostce: tři kluci kamarádi; jednoho z nich unese falešný "policajt," ze kterýho se vyvine pedofil a čtyři dny ho brutalizuje, než se mu podaří uniknout. Přestane se stýkat s těma dvěma zbývajícími a trio se rozpadne. Z druhého vyroste jakýsi pseudomafián, který se snaží minimalizovat trestnou činnost do té míry, aby ho nikdo nechytl. Třetí se stane policajtem, kterého opustila žena, která mu neustále odněkud volá, ale přitom nic neřekne. Mafiánovi někdo zabije devatenáctiletou dceru. Zneužívaný je v baru, kde před zavražděním řádila. Zneužívaný přijde domů celý od krve s tím, že ho někdo přepadl a že ho nejspíš zabil. Postupně na něho padne podezření. Jeho manželka se z prapodivných důvodů najednou nedokáže vyrovnat s jeho psychózou a řekne Mafiánovi, že si myslí, že její manže zabil jeho dceru. Ten ho nakonec zabije. Mezitím se policajt dozví, že tu dívku zabili dva pubertální bratři jejího přítele, jehož otce kdysi Mafián zabil. Ukáže se, že o tom policajt věděl a že také ví, že Mafián zabil Zneužívaného. Těsně před koncem filmu následuje hloupý monolog manželky Mafiána o tom, jak se jejich děti i ona cítí bezpečná, protože on udělá všechno, co je potřeba, aby ochránil své milované a že přece s tak dobrým úmyslem nemůže být nic, co udělá, špatné. (sic) Následně ho manželka ojede. A k policajtovi se opět naprosto bez filmového vysvětlení vrátí jeho manželka.
Nikdo jsme na konci filmu přesně nevěděli, o co vlastně Eastwoodovi šlo. Příběh byl nedodělaný. Zbytečně hrubé scény násilí (např. vidíme obličej jednoho z na zemi ležících bratrů - vrahů ve chvíli, kdy mu na něj botou dupe rozzuřený starší bratr - pětkrát!!!
Na druhou stranu to bylo poměrně slušně zahrané - byly tam zvlášť slušné scény šíleného, neovládaného zármutku a morálních dilemat.
Celkově to ale bylo velké zklamání.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)