Hoang je na večeři s jedním svým známým, tak jsem si po večeři uvařil kafe bez kofeinu a dělám si pražský koncert.

Rozjel jsem to Martou Kubišovou a jejím skvělým albem z koncertu v Ungeltu s Maláskovým úžasným klavírním doprovodem. To cédéčko prostě miluju. No a navázal jsem dvojalbem "Rýmování o životě" Hany Hegerové. Vzpomínám na své jediné setkání s tou pozoruhodnou dámou. Byl jsem kdysi tlumočit něco v České televizi a čekal jsem na Kavkách dole v takové velké hale se stolky a židličkami, kde hostům dávají kafe než jdou do maskérny. U vedlejšího stolku seděla manželka Juraje Kukury, se kterou jsme na něco zavedli řeč. Najednou vejde do místnosti Hana Hegerová a sedne si k vedlejšímu stolku. Přišla s Kukurou natáčet Přesčas /zrovna slavila kulaté narozeniny/. Měla hodně zařizování před tím velkým narozeninovým koncertem a skoro celou dobu telefonovala mobilem s přáteli; prohodili jsme spolu jenom pár vět ... seděl jsem, tetelil se z její přítomnosti a vzpomínal na kamarády, kteří jsou jejími velikými obdivovateli - od jednoho z nich jsem dostal právě tohle album. No, rozvodněnou Vltavou odplynulo trochu vody, já sedím u počítače v New Yorku a z otevřeného okna plyne do hip-hopového Harlemu Žila som správne (na plné pecky). Třeba si kolemjdoucí starousedlíci vzpomenou na doby, kdy se tady hrály šansony a jazz...

Jedna kuriozita, která tady proběhla zprávami. Na Coney Islandu (pláž na konci Brooklynu) se pořádá každoročně někdy v létě Pochod mořských panen. Nikdy jsem na něm nebyl, ale údajně je to dost divočina - většina lidí na sobě má divoký masky a někteří lidi, pravda, na sobě nemají skoro nic. Loni policajti zabásli jednu mořskou pannu, která se chystala pochodovat jenom v bikinách, nahoře bez a pomalovaná nějakými barvami. Policajti ji nutili oblíct tričko a když odmítla, tak ji zatkli pro něco jako veřejné pohoršování a poslali to k soudu. Soud ji šmahem zbavil obvinění, protože ve státě New York není veřejná nahota trestný čin /v některých jiných státech je tomu naopak/. Ona obratem zažalovala město za nelegální zatčení, emoční utrpení a tak ... nakonec dospěli ke smírnému řešení, v rámci něhož město zaplatí zatčené mořské panně odškodné 10.000 dolarů. K celé záležitosti dodávám, že jenom doufám, že to tomu horlivému magorovi, kterej ji zatkl, strhnou z prémií a že to nezacvaká daňovej poplatník...

Přidávám odkaz na článek v New York Times.

Posledních pár dní jsem měl v práci šrumec, tak jsem moc nestihl psát.

Pokusím se to odčinit receptem na jednoduchou vietnamskou baštu, kterou si právě dávám k večeři. Jmenuje se to "natřásané hovězí s rýží" /vietnamsky com bo luc lac, ale nemám na počítači diakritiku, bez které vám stejně nikdo nebude rozumět/. Nakrájíte půl kila libového hovězího na maličké kostky /tak 1x1 cm/. V jedné misce smícháte dvě lžíce rybí omáčky /nuoc mam, fish sauce - dá se koupit v asijských obchodech/ s třemi lžícemi šťávy z limetek /zelené citróny/, dvěma lžícemi cukru /třtinový je nejlepší/ a troškou nasekaných chili papriček. V druhé misce smícháte jednu lžíci sojové s jednou lžicí ústřicové omáčky. Kostičky nejprve opatláte rovnoměrně směsí sojové a ústřicové omáčky. Nasekáte si nadrobno tak tři stroužky česneku. Rozpálíte pořádně /až se z toho kouří/ na pánvi /může být placatá, netřeba wok/ trošku oleje, frknete do něho česnek a po pěti vteřinách kostky hovězího. Velmi rychle mícháte nebo natřásáte, pokud jste dostatečně zruční. Rychle, rychle smažíte, až kostičky zhnědnou. (maximálně minutu) Nesmíte jim dát šanci pustit šťávu, protože jinak budou hnusně gumové. Pak rychle plácnete horké kostičky do misky s tou druhou směsí /nuoc mam, limetky, cukr, chili/ a zamícháte. Podává se s rýží a zeleninou. Mňam! Ve vietnamské restauraci, kde si com bo luc lac občas dávám k obědu místo cukru dávají do zálivkové směsi místo cukru tekutej karamel /na pánvi se osmahne třtinovej cukr, zalije se zhruba stejnou dávkou vody, zamíchá a nechá chvíli vařit, až kapku zhoustne. Pak se nechá schládnout a může se skladovat v ledničce./

Ještě poznámku k rejži. Většina lidí ve Vietnamu má elektrickej vařič na rýži. Tady v New Yorku jeden mám, ale v Praze jsou dost drahé, takže tam používám klasickej způsob přípravy. Jeden šálek rýže na osobu se dá do hrnce, natřikrát zalije vodou, promíchá s scedí, aby se odplavil škrob, a potom se zalije jedenapůlnásobkem vody (nebo vývaru, jestli chcete být fajnšmekři). Hladina vody většinou sahá po první článek ukazováčku nad rýži. Hrnec se zakryje pokličkou a rýže se vaří na velmi mírném plamenu, dokud se neodpaří všechna voda.

Kvetou stromy! Odpoledne, poté, co jsem dokončil poslední úpravy překladu, jsem se vydal na kole do Central Parku. Po cestě jsem si všimnul, že začaly kvést stromy na Lennox Avenue. Jaký strom to je, bohužel nepoznám. Jaké stromy to máme před domem a kdy pokvetou i ony, to taky nevím. Ale kvetou stromy!

A navíc nás v pátek pustili z práce o dvě hodiny dřív. Vy se doma asi všichni chechtáte, protože jste beztak dostali volno už ve čtvrtek a neděláte ani v pondělí. My jdeme pochopitelně v pondělí do kanclu. Tady je svátků jenom pár a navíc i během nich nedávají volno všechny firmy. Dovolené je tady PODSTATN'E méně než v Evropě (většinou 10 pracovních dní, které si v mnoha firmách ani nemůžete vybrat najednou. Opět to ale všechno závisí na dané společnosti.) Narozdíl od Evropy totiž v USA nepraktikují rozšíření platnosti kolektivních smluv na odborově neorganizované. Pěstujte si odbory, drahoušci.

Jedna kolegyně v pátek poznamenala, že se letos podstatně více odkazuje k náboženské povaze probíhajících svátků /ať už židovských nebo křes'tanských./ Možná je to kvůli válce, možná je to souhrou války a větší náboženské angažovanosti sočuasného prezidenta a jeho vlády.

Zrovna běží v televizi, že baseballisti na nějaké oslavě Baseballové haly slávy bojkotovali původně plánovaný film o baseballu "Bull Durham" s Timem Robbinsem a zrušili mu pozvánku na oslavu, protože kritizoval válku. Už jste asi slyšeli o Dixie Chicks, které některé texaské rozhlasové stanice bojkotovaly a na shromáždění traktory rozjížděli jejich cédéčka kvůli tomu, že jedna z nich někde prohlásila, že se stydí za to, že je Bush z Texasu. V posledním díle soutěže pěveckých talentů "American Idol" účastníci zakončili sborovým zpěvem country-písničky "Jsem pyšný, že jsem Američan." Je to celkem průšvih. Příští týden má být v telce rozhovor s Madonnou a údajně bude právě kritizovat tyto záležitosti.

Pocasi se zblaznilo. Dneska mame cervencove pocasi - venku pari slunko a je tam 30 stupnu C. Predpoved na zitrek je spis unorovo-breznova: dest a 5 stupnu C. Propad 25 stupnu. Cpeme vitaminy a snazime se nedostat chripku.

Zjistil jsem, že vícero lidem se neobjevují exportované poznámky v grafické verzi dokumentu o Malaysii ve své úplnosti, tak jsem grafickou verzi stáhnul. Platí pouze odkaz na textovou verzi.

Taky jsem opravil původní fotku architektonického dialogu - omylem jsem včera pod odkaz uložil špatnou verzi.

Dneska jsem v práci trošku studoval o Malajsii a vzhledem k tomu, že výsledek neobsahuje nic tajného, dávám ho k dispozici. Tady najdete grafickou podobu a tady textová verze pro ty z vás, kteří raději osnovu. Kromě toho jsem si všimnul, že Mindmaps, ve které jsem dělal grafickou verzi, často exportují poznámky (které se objeví, když člověk najede na větev myšlenkového stromu myší) neúplně. Ptal jsem se technické podpory, v čem to vězí a oni mi odpověděli, že to záleží na prohlížeči. Tak nevím. Nefunguje mi to ani na PC ani na Macu. Dejte vědět, jestli vám poznámky jdou přečíst. Není to nic převratného, jenom pár zajímavých údajů. Abych nezapomněl - je to anglicky. :-(

Ještě než půjdu spát, tak jsem se chtěl podělit o jednu věc. Některé části New Yorku jsou architektonicky naprostej miš-maš. Občas se ale najde "dialog" budov podle mého vkusu. Tady je příklad. Pravda, trošku jsem si pohrál s fotkou v GIMPu.


Tady je původní fotka. :-)

Několikrát jsem se tady zmiňoval o gradující absurdnosti místních "reality TV" programů. Chystá se nový, který bude zhruba po vzoru "Bachelorette," tedy že si jedna žena v rámci série televizních programů má elminační metodou vybrat jednoho partnera z 25. Nová verze má další zápletku: po celou dobu budou mít všichni muži na obličeji masku, aby žena hodnotila hlavně podle osobnosti a ne podle vzhledu (tělo mít zakryto nebudou, mimochodem). Hostitelkou bude Monica Lewinski. :-)

Z jiného soudku. Rozbíhá se kampaň před primárními prezidentskými volbami. Zrovna jsme poslouchali v televizi diskusi kandidátů na kandidáta demokratické strany. Musím říct, že jsem celkem potěšen. Dean i Kerry znějí velmi dobře, mají za sebou důvěryhodnou politickou minulost a velmi apelují na to, aby se demokratická strana více profilovala jako protiklad, nejenom protejšek, republikánů.

Z jiného soudku. :-) Uvědomil jsem si, že jsem poslední dobou hodně Ameriku kritizoval. Cítím potřebu zmínit se o pár věcech, které mi tady vyhovují. Z fleku mě napadají dvě: pohled na stáří a pohled na "chybovat je lidské." Stáří tady v mnoha případech (eliminujme případy velmi chudých lidí, kteří nemají našetřeno a budou žít z mrzkého státního důchodu) je období, na které se spousta lidí těší, protože mají téměř neomezené možnosti aktivit - různé kluby, univerzity, atd. Není vůbec neobvyklé, že si někdo v těsně předdůchodovém věku dodělává doktorát a nikdo se nad tím nepozastavuje. Stará babička poprvé v životě skáče s padákem a lidi jí tleskají. Vzpomínám si, když Jana Paulová v Česku založila ve čtyřiceti kapelu a jela na rok do Indie, že se nad tím spousta lidí pozastavovala, "protože je už jí přece čtyřicet." Slyšel jsem lidi, kteří se pozastavovali nad tím, jak strašně pesimisticky je popisováno stáří v Babím létě. Pochopitelně by se dalo argumentovat druhou stranou mince, tedy neuvěřitelným komerčním tlakem na to, aby člověk vypadal mladě (Cher, Madonna, etc.) a vitálně. Ale to je jiná otázka. Další věc, která se mi tady líbí je, že lidé nejsou odsuzováni za to, že dělají chyby. Experimentování je bráno jako naprosto přirozená součást života. Očekává se, že člověk třeba projde mnoha neúspěchy, než se mu podaří dosáhnout toho, po čem touží. Sám jsem byl svědkem toho, když se v práci šéfová obouvala do kolegyně, která udělala chybu. Ta jí na to odpověděla: udělala jsem chybu, tak o co ti jde? Šéfová jí dala za pravdu. Chyby děláme všichni a není na tom nic špatného. I ve školách děti více podporují v tom, aby se vyjadřovaly samy za sebe i za cenu toho, že třeba za půl roku se svými názory vůbec nebudou souhlasit.

Konečně přišla dlouho očekávaná druhá vlna jara. Venku bylo celý den 17 C, svítilo sluníčko. Byli jsme oba strašlivě leniví a po obědě jsme si na pár hodin dáchli. Před setměním jsme se ještě vydali na další průzkum okolí. Tentokrát jsme šli severně a kromě lepší a bližší sámošky jsme našli pár velmi pěkných bloků.

Tahle fotka je speciálně pro moji mámu, která si pořád nejspíš myslí, že žiju v nějakém nebezpečném ghettu. Takže i toto je Harlem...


Střední a západní Harlem je rozmanitá čtvrt, ve které hned vedle krásného bloku udržovaných městských domů najdete blok polorozbožených barabizen zabavených v daňové exekuci. Čtvrt ale prochází pomalým, byť neustále pozorovatelným, rozkvětem. Za pár let to tady bude plné butiků, restaurací a kaváren a nově příchozí budou platit dvojnásobné nájmy než my, kteří jsme se sem přestěhovali včas a zajistili jsme si relativně levný byt s valorizací nájemného regulovanou na 2 % ročně.

Harlem je čtvrt kostelů. V našem bloku jsou tři - jeden veliký baptistický přímo proti našemu domu, potom ještě jeden malý protestantský a malý haitský. Modlí se tady i psi...