Hraju si s novým foťákem. Tady jsou první výsledky:
- co jsme měli dneska k obědu
- pohled na sídliště, které začíná kousek od nás přes ulici. Jsou tam městem subvencované byty s nižším nájemným.
- váza, kterou jsme koupili na bambusy, ale nějak se jim v ní nelíbilo.
- obrázek, kterej Hoangovi namaloval na vejšce jeho kamarád John.
- fotka jiné kytky s vyšším rozlišením - tahle je myslím celkem dobrá.

Minolta dorazila a jsem úplně nadšenej. Taková malá věcička je to, vleze se do kapsy od košile a tolik toho umí! :-) Teprve se ji učím ovládat, takže na fotky musíte počkat minimálně do zítřka. :-)

Kolem poledne jsem se byl na hodinu projet na kole kolem Central Parku. Svítilo sluníčko, teplo tak akorát, lidi klusali po běžeckých stezkách místo oběda. Krása.

Odpoledne jsem si zašel na šíšu do své oblíbené marocké kavárny. Starosta New Yorku prosadil velmi přísný protikuřácký zákon, na který s největší pravděpodobností dojedou i arabské restaurace a kavárny, které podávají vodní dýmky. Snaží se žádat o výjimky, ale dost pochybuju, že se jim to povede. Asi mi nezbyde než si šíšu koupit a kouřit ji na střeše našeho domu.

Večer mi zavolala dávná kamarádka Nica Treadwell, která teď žije v Jižní Karolíně a chystá se stěhovat do D.C.. Kecali jsme skoro tři hodiny a bylo to moc příjemné. Je dobré vybalancovat nová přátelství v New Yorku rozhovorem s někým, se kterým se znám dlouho, vím přesně jak funguje, atd. Blízká kamarádství mi tady chybí a vždycky se těším na návštěvu z domova jako malej kluk. Příští týden přijede pracovně kamarád Eugen a pár dní po něm - dají li bohové - kamarád Dan Volf. Už se na oba moc těším.

V New Yorku pokračují protiválečné akce. Předpokládám, že Česká televize mlčí jako dosud, tak o tom píšu. Dneska skupina lidí zorganizovala ve středu města na 5. Avenue nepovolenou akci, které se říká "die in" - to znamená, že si lehnou vedle sebe na ulici a zablokují dopravu. Včera měli demonstraci (nepovolenou) v části města, kde je soustředěno několik velkých televizních společností. Obrovská kontroverze taky panuje kolem protiválečných prohlášení při udělování Oskarů. Před Oskary se povídalo, že byl na všechny vyvíjen nátlak, aby neříkali nic proti válce. Pět lidí to přesto učinilo - někteří inteligentněji než jiní. Michael Moore, který natočil údajně velmi dobrý dokument o zbraních v americké společnosti, přednesl velmi emotivní a za daných okolností dosti nepřístojný a navíc nepříliš inteligentní projev. Brody, představitel klavíristy, na druhou stranu vystoupil velmi sofistikovaně a přesvědčivě. Dost se tady o tom mluví.

Snažím se pořád sehnat někoho, kdo by mi pomohl s vietnamštinou. Hoang nemá dost trpělivosti s mou prasáckou výslovností. Včera jsem byl na obědě v Nha Trangu a naproti mě u stolu seděly dvě Vietnamky. Objednal jsem si Vietnamsky, což upoutalo jejich pozornost a začali jsme se bavit (anglicky). Řekl jsem jim, že se učím vietnamsky a že hledám někoho, kdo by mi s tím pomohl výměnou za lekce angličtiny. Vypadala, že ji to nadchlo a vyměnili jsme si telefonní čísla. Pro jistotu jsem hned zmínil, že můj přítel je Vietnamec. Ukázalo se ale, že nějak nepostřehla rozdíl mezi přítel a kamarád. Dneska mi volala a zvala mě na rande. :-) Zjevně neznala slovo "gay," tak jsem jí to musel velmi pomalu a zřetelně vysvětlit. :-))) Nechci to bagatelizovat, ale nejspíš si říkala, že když si narazí "Američana," tak se třeba vdá a dostane trvalý pobyt. Sňatky za účelem získání trvalého pobytu jsou tady ještě častější než doma...

Foťák zatím nedorazil. Sleduju zásilku přes internet a trčí na dispečinku v Newarku.

Sedím v kanclu a baštím čínské gumítky. Mňam.

Včera večer nejspíš změnili letový koridor k letišti La Guardia, takže co pět minut nad našim barákem přelétlo pekelně nízko letadlo. Vylezl jsem oknem na požární schodiště a koukal. Bylo mi líto, že jsem to nemohl vyfotit, ale můj foťák odešel do věčných lovišť. Tak jsem si řekl, že nastala chvíle pro přechod k digitálu. Jeden známý nám vloni v létě ukazoval fantastickej kapesní digitální fo'táček, kterej má 3 optické zoomy, několik kvalit ostrosti a dokonce na něj jde nahrát asi půlminutové video. Udělal jsem si průzkum na internetu a nakonec jsem ho koupil. Ten zázrak se jmenuje Minolta Dimage X a vycáloval jsem za něho i s poštovným a daní 300 dolarů, což je pořád míň než kdybych ho měl kupovat v obchodě. Když už jsme u obchodů s fotopotřebami: v tomto oboru je tady téměř legendou obchod B and H Photo na 34. ulici a 9. Avenue. Vlastní ho a pracují v něm téměř výhradně chasidští židé. Mají vypracovaný dokonalý systém s běžícím pásem, po kterém jim jezdí objednané zboží k pokladně. V každé sekci mají několik prodavačů. 'Clověk si stoupne do fronty a jako na poště mu blikají čísla volných prodavačů. Prodávají úžasně a navíc nejsou tak drazí. Já jsem tam nakonec nekoupil, protože měli jenom novější typ s větší pamětí za 400 a říkal jsem si, že ten za 300 stačí, protože stejně nevyfotím za den tolik fotek, abych zaplnil paměťovou kartu. Nového technomiláčka očekávám během několika dní. Jeho příchod určitě poznáte, protože budu fotit jak z řetězu urvanej.

Občas se dostanu k tomu, abych si na internetu přečetl ruské nebo polské noviny. Dneska jsem narazil na zajímavý článek. Kdo vládne rusky, stojí to za přečtení. V podstatě nazírá konflikt USA a islámských států z pohledu dialektiky situace, kdy barbar napadá starou civilizaci, postupně se jí obohacuje, pak chce napadat nové barbary a nakonec zaniká. Přičemž podle autora jsou barbaři jak američani tak muslimové. Konkrétně tento konflikt nazývá konfliktem mladého silného barbara s barbarem slabým a starým. Předpokládám, že zástupcem civilizované země je autor. :-) Nevím, jestli tohle je v Rusku běžný pohled na věc. Jestli někdo víte, napište a já to potom otisknu. V každém případě zajímavé čtení.

Zatímco před začátkem války nedostali organizátoři pochodu v New Yorku povolení a mohlo se konat jenom shromáždění, včera proběhl veliký mírový pochod. Podle policie se zúčastnilo "přes 125 000 lidí," podle organizátorů to bylo 250 000 a podle místní televize 200 000. Tentokrát jsme zvolili jinou strategii než minule a připojili jsme se k pochodu až už byl v pohybu. Dali jsme si sraz na dvacáté ulici a šli jsme směrem k Broadwayi a prostě jsme vstoupili do čela davu. Tím pádem jsme se taky dostali na Washington Square, kde měl pochod končit a kde nemělo dojít k žádnému shromáždění, mezi prvními a odešli jsme se najíst. Později jsem měl na Washington Square sraz s kamarádem, se kterým jsem šel do kina. Když jsem šel na ten sraz kolem čtvrté hodiny, na šesté Avenue už se srocovali policajti v plné výzbroji a někteří na koních. Když jsem se dostal zpátky na Washington Square, už tam byl neskutečný brajgl. Postupně se tam začali hrnout policajti a začali blokovat vstup z vedlejších ulic. Známý mi zavolal na mobil, že se už na náměstí nedostal a řekl mi, kde zůstal trčet, tak jsem rychle vypadnul. Později jsme se dozvěděli, že tam vypukly menší bitky s policií a že snad nějací demonstranti postříkali policajty slzným plynem. Ale snad to nebylo tak násilné jako v San Franciscu před několika dny, kde údajně zajali 1,000 lidí. Tady se zatýkalo velmi málo a na obou stranách bylo jen několik lehce zraněných, což na dvousettisícovou akci není tak strašné. Kousíček za námi pochodovala zpěvačka a básnířka Patty Smith se svým synem. Moje známá z toho byla na větvi, já jsem ji nepoznal. :-)

Právě jsem se dokoukal na včerejší hlavní zpravodajskou relaci ČT a na noční zprávy. Přišlo mi neuvěřitelné, že vůbec neinformovali o masových protestech v USA. Ukazovali protesty z Austrálie, Evropy, Blízkého Východu, Afriky, ale o USA ani slovo. Taky se vůbec nezmínili, že by nějaká akce proběhla v Praze? To se doma vážně nic nedělo?

Po mírovém pochodu jsem byl v kině na Ruské arše. Film je vizuálně naprosto úchvatnej a v každém případě doporučuji! I když bez podrobnější znalosti historie Ruska může příběh působit trošku nesrozumitelně, není to příliš na škodu. Natočili jej jedním záběrem, což je vzhledem k počtu lidí a spádu příběhu jedinečná záležitost. Ve filmu se neustále střídá přítomnost s různými obdobími minulosti a všechno se to točí kolem Ermitáže v Petěrburku. Moje oblíbené scény:
- Carena vychází se sluhou ze salónu, kde si hrají malé děti, na dvůr. Sluha se ji snaží něčím přikrýt, protože je třeskutý mráz. Carevna se pomalu rozbíhá, sníh jí křupe pod nohami, člověku je skoro zima, když se na tu sekvenci dívá.
- Končí obrovský opulentní bál. Lidé scházejí po krásných mramorových schodech dolů do šatny. Kamera je zabírá zezadu, takže má člověk pocit, jako by šel s nimi po těch schodech dolů.
- Moderní starší žena komunikuje s obrazem v Ermitáži tím, že před ním pomalu tančí.
- Mlůdík obdivuje obraz apoštolů Petra a Pavla. Hlavní hrdina k němu přistupuje a rozčiluje se, že o tom obrazu nic nemůže vědět, když nečetl Nový zákon. Mladík popisuje, proč se mu obraz líbí. Je vidět, že se hlavního hrdiny, podivínsky vypadajícího staříka, trošku bojí.
- Několikaminutový záběr na audienci vyslance perského šáha u cara, při které se omlouvá za nešťastný incident, během kterého byli zabiti dva ruští diplomaté. Následuje detailní pohled na naprosto neuvěřitelnou tabuli státní večeře.
Nádherná hudba. Skvostná podívaná.

Dneska odpoledne jsem se byl nechat ostříhat. Chodím k syřanovi Toufiqovi do kadeřnictví Daily Cuts na deváté ulici mezi první Avenue a Avenue A. Toufiq stříhá skoro tak dobře jako můj oblíbený Radek Zahradník v Barbarele v Praze. Tady v New Yorku musejí mít licenci jenom kadeřníci. Holiče může dělat a dělá skoro kdokoli. když jsem tady nechal stříhat poprvé loni v létě, tak to dopadlo naprosto katastrofálně - zašel jsem do normálního holičství na Upper West Side a hispánka nehovořící anglicky mě tak opiždlala, že jsme to hned doma vzali strojkem na jeden centimetr. Když jsem to v Praze říkal Radkovi, doporučil mi, abych si tady našel nějakého arabského kadeřníka. Arabové mají silné vlasy, na kterých se okamžitě pozná, jestli jsou dobře ostříhané nebo ne. Mimo to, většina Arabů tady má velmi dobře ostříhané vlasy, tak jsem to zkusil a jsem navýsost spokojen. Samozřejmě se hovor velmi rychle stočil na válku. V krámě běžela televize. V jednu chvli se na obrazovce objevily záběry bombardování. Toufiq i jeho kolega se zrovna hrabali mně a vedlejšímu zákazníkovi ve vlasech a najednou jim oběma ustrnula ruka a obrátili oči k obrazovce. Koukal jsem se před sebe do zrcadla a říkal jsem si škoda, že to někdo od dveří nevyfotil. Dva kadeřníci nehybně stojící s levou rukou na hlavě zákazníka, pravou ruku s nůžkami ve vzduchu a hlavou obrácenou k televizi.

Tak to vypuklo. Doufám v několik věcí. Za prvé, že to rychle skončí a že nebude zmařeno příliš mnoho životů, by't i jeden je příliš. Za druhé, že si všichni potenciální hledači odplaty uvědomují, že většina New Yorku je proti. V sobotu je další protest - budu tam.

Dnes jsem dostal odkazy na dva absurdní články. Podle prvního článku nedávno promluvila k jednomu chasidskému řezníkovi ryba a předpověděla mu hebrejsky konec světa. Vyšel o tom článek i v New York Times, ale tam si ho můžete přečíst jenom když se zadarmo přihlásite. Jsou lidi, kteří to berou i vážně. Podle druhého se neteř Osamy bin Ladina chystá na dráhu populární zpěvačky.

Taky mi šéfová říkala, že dneska ráno bylo na Times Square neskutečné množství policajtů. Koukal jsem se o chvíli později na webovou kameru Times Square a nic se tam nedělo. Tak těžko říct, jestli přehání. Mimochodem, na těchto stránkách se koukám na webové kamery Prahy.

V sobotu bude v New Yorku další protiválečný pochod. Pochopitelně se tam vydáme. Lidi diskutují o tom, jestli vůbec v neděli proběhne předávání Oskarů a jestli ano, tak jak.

New York Times uveřejnily pěkný interaktivní deník z Iráku. V pravém sloupci této stránky je odkaz na "Go to Interactive Feature." Stojí to za vidění.