Aha, tak tenhle šel. Nějaké čáry máry se tady dějí. No, v minulém příspěvku nešlo o nic tak světoborného. Jenom jsem poznamenal, že jsem našel v kuchyni švába. Hnusnýho a velkýho. Myslel jsem, že mě trefí šlak. Kamarádka z East Village nám říkala, že musí pravidelně vystříkávat kuchyni a nikdy nesmí nechat žádné potraviny venku na vzduchu, jinak se mrchy množí. Taky občas nějakého najdeme v práci. Asi to patří k místnímu klimatu. Každopádně, jestli máte někdo nějaký zaručený recept, jak se těch potvor zbavit, tak napište.

Byli jsme na večeři s touž kamarádkou. Má malou produkční agenturu, která organizuje fotografování pro reklamu. Celé tohle odvětví je totálně v prčicích. Už několik měsíců nezavadila o práci. I velké reklamní agentury údajně zavírají celá oddělení. Spousta lidí se zadlužuje a doufá, že se hospodářství za nějakou dobu zvedne a oni to pak splatí. Díky božstvům za to, že máme oba práci. Součástí mojí práce je shánět firmě nové zakázky a musím říct, že to je sakra těžké. Nikdo nechce do ničeho investovat.

Ale je fajn. Některý dny mám pocit, že odjet sem za touhle prací bylo skvělý rozhodnutí, jindy bych to nejradějš zabalil a odjel domů, ale to je asi normální. Střídá se to jako naše současný počasí - někdy je prostě 10 nad nulou, jindy 10 pod nulou. Teď je zrovna tak 5 nad nulou. :-)

Z nějakého důvodu se mi nedaří natáhnout poslední příspěvek. Poslal jsem dotaz na technickou podporu, tak to snad vyřeší.

Přichází jaro, potvory vylejzají z děr. Párkrát se k nám dostala do bytu myš. Našel jsem díru u trubek, ucpal jsem ji starým tričkem a od té doby se nevrátila. Dneska jsem ale našel v kuchyni hnusnýho velkýho švába. Myslel jsem, že mě trefí šlak. Hned zítra půjdu nakoupit desinsekci. Se šváby jsem se na cestách setkal mnohokrát - jednou v Kapském městě jeden spadl ségře do kafe a málem ho pozřela. V Egyptě jsme museli nechávat v noci rozsvíceno a zavazovat si oči, protože ty svině kousaly. Při cestování jsem ochoten s nimi bojovat, ale nějak jsem nebyl připraven na to, že s nimi třeba budeme bojovat pravidelněji. Kamarádka s East Village nám říkala, že musí pravidelně vystříkávat kuchyň a nikdy nenechat žádné potraviny na vzduchu, jinak se rozmnožej. Jsou i v SoHo - před čtrnácti dny jsme našli jedno ve škvíře na horním víku monitoru a dva na záchodě. Jestli máte někdo zkušenosti nebo zaručené recepty, jak se těch bestií zbavit, dejte prosím vědět.

Na místním zpravodajském kanále zrovna vysílali diskusi se členy newyorského zastupitelstva, které údajně zvažuje rezoluci proti válce. Politická diskuse zuří. Jeden z novinářů se jednoho zastupitele zeptal, jestli se teda zastupitelstvo staví spíš na stranu Německa a Francie než Spojených států. Všichni se pozastavovali nad tím, jaká je to nefér otázka a že nesouhlasit se svou vládou nebo prezidentem přece není protivlastenecké. Minimálně ideologicky se to tady dost mele.

Ale z jiného soudku. Už delší dobu se zajímám o otázky multikulturní společnosti. Když jsem před lety New York poprvé navštívil, působil na mě vzorem etnicky integrovaného města. Postupně přicházím na to, že opravdu kosmopolitní jsou jenom určité třídy lidí a určité části určitých čtvrtí. Lidé všech ras v nich mluví standardní, tedy původně bílou, americkou angličtinou a většina z nich není původně z New Yorku. Kladu si otázku, do jaké míry se jedná o integraci a do jaké o asimilaci. Zatím jsem nenašel jednoznačnou odpoveď. Potom ale máte velké části, jako třeba Harlem nebo Spanish Harlem nebo Chinatown na Manhattanu a cast Williamsburgu v Brooklynu, Coney Island a další čtvrti, které většinou obývají lidé jednoho etnika, nebo přinejmenším jedné etnické skupiny. Anglicky mluví s "etnickým" přízvukem, i když je třeba angličtina jejich prvním jazykem, nebo přinejmenším jazykem, kterým mluví odmalička. Zachovávají si daleko více znaky a zvyky "původní" kultury - například v Harlemu je nepoměrně více kostelů než v jiných částech Manhattanu. V neděli dopoledne člověk vidí rodiny vyšvihnuté v "nedělním" oblečení na cestě do kostela - dámy v šatech, kloboucích, rukavičkách, na podpadcích. To se jinde ve městě nevidí.

Rasa je tady navýsost politické téma. I třeba v té zmíněné diskusi newyorského zastupitelstva zmínil jeden člověk (žid) že do války půjdou "naše děti." Afroameričan ihned podotknul, že hlavně "jejich" děti, protože podstatně více černochů než bělochů nemá peníze na univerzitu a tak vstoupí do armády, která jim školu zaplatí.

Našel jsem velmi zajímavou stránku obsahující celou řadu nástrojů pro osobní rozvoj - mnemotechnika, nástroje pro zvládání stresu, atd. Je anglicky. www.mindtools.com

Fotky, opětovný návrat jara, čeština a Drewermann

Tak nové fotky už jsou dostupné. Původně jsem chtěl vytvořit vlastní album na svojí stránce, ale bylo s tím moc práce, tak jsem je nechal na stránkách Living Album. Ti mají asi nejlepší program na vytváření fotoalb doma na počítači - zadara. Kromě toho ještě používám oFoto. Je to celkem šikovné, pokud člověk zatím nemá digitální fo'ták. Pošlu jim film poštou a oni mi za 4 dolary film vyvolají a naskenujou, pošlou vyvolanej zpět a vytvoří mi album na internetu. Kdybych si chtěl koupit fotky tištěné, což nechci, tak si je prostě doobjednám. Vím, že v Praze existuje podobná služba, ale chtěli za to naprosto nehorázné sumy.

Mimochodem, dneska je zase skoro 10 stupňů a svítí sluníčko. Jako na horské dráze.

Dočetl jsem knížku Eugena Drewermanna "Co je důležité, je očím neviditelné: hlubinně psychologický výklad Malého prince." V originále to vyšlo pod názvem Das Eigentliche ist unsichtbar: Der Kleine Prinz tiefenpsychologisch gedeutet. Anglicky to vyšlo jako "Discovering the Royal Child Within: A Spiritual Psychology of The Little Prince". Zajímavý je už i rozdíl v názvech v angličtině a němčině-češtině. Třeba o těhle věcech někdy někdo napíše nebo už napsal diplomku. Drewermann má zajímavou perspektivu - je to zaroveň klerik a psychoanalytik. Obě skupiny se ho trochu straní, dokonce snad nesmí jako kněz v Německu kázat. Na hlubší informaci o jeho knížce teď nemám čas, ale doporučuji k přečtení. Knížku j sem se snažil před rokem sehnat v Praze a byla rozprodaná. Tady jsem ji sehnal náhodou přes e-bay.

Péčí mojí kamarádky Gábiny jsem se dostal ke svým pražským instalačkám a konečně mám na domácím počítači češtinu. Tak zkouším, jestli to bude všechno dobře fungovat.

Zimni den

Tak dnes je pro zmenu pod nulou a snezi!

Ale mam pro vas dokonalej odkazik, na kterem najdete uzasne sestrihane video, ve kterem Bush a Blair zpivaji "My love." A spoustu dalsiho.

Pracuju na natazeni novejch fotek ze stehovani z Upper West Side do Harlemu, takze uvidite, kde a jak bydlim. Taky na stranku natahnu par fotek z protivalecne demosky, o ktere jsem psal. A taky par fotek z New Yorku tesne po nedavne snehove vanici, o ktere jsem tady psal. Snad to bude zitra v provozu.

Jarni den
Mame za sebou dokonaly jarni den. Rano bylo skoro 10 stupnu (vcera hluboko pod nulou) a prselo. Pres obed se vyjasnilo a cele odpoledne svitilo slunicko. Po dlouhe dobe jsem nemusel mit pod kalhoty podvlikacky. :-) Tak jsme to oslavili a dali si na vecu stejk jako bejk se zampiony a sojovo-vinnym prelivem se zelenymi fazolkami a mexickymi tortillami s vejcem a syrem. Recept byla trosku moje improvizace, ale vysla mnamkove. Nejprve jsem si rozetrel asi 4 strouzky cesneku a ctvrtinu dal stranou. Vetsi dil jsem rozmichal s troskou olivace a potrel jim stejky a nechal zalezet. Pak jsem rychle pripravil zalivku: trochu sojovky jsem smichal s troskou ryzoveho vina na vareni a karamelu a redil vodou, az jsem dosahl tu spravnou chut. Pak jsem si trochu nahral troubu. Naslehal jsem dve vajicka s troskou mlika a spetkou muskatoveho orisku a zahustil jsem to nadrobno nastrouhanym zralym syrem. Na rozehratou panev jsem dal jednu tortillu a na ni dve lzice vajecno-syrove smesi. Syr byl dost slany a vyrazny, tak uz jsem nepridaval sul. Po pul minute jsem ji obratil vajecnou stranou dolu. Nechal jsem tortillu chvili smazit a pak vytahl a dal na talir. Takhle jsem usmazil ctyri. Rozpulil jsem je a ulozil do trouby, aby mi nevychladly. Potom jsem rychle orestoval na teze panvi zampiony a dal je stranou. Panev jsem ocistil, pridal olej a rozpalil ho na stejky. Mezitim jsem vymastil wok a rozpalil ho. Zatimco se smazily steaky, rychle jsem ve woku orestoval zelene fazolkove lusky. Mezitim se ohrala zalivka, do ktere jsem vmichal trochu skrobu na zahusteni. Na talir jsem na sebe naskladal ty ctyri usmazene tortilly (respektive jejich pulky), na ne nalozil steak, zasypal zampiony a zalil zalivkou. Na druhou stranu talire jsem dal orestovane fazolkove lusky, opepril, osolil a pokapal zbytkem zalivky na steak. Uzasne jsme se nacpali!

Slunna strana americke televize

Casto nadavam na televizi, kdyz Hoang sedi na gauci, dalkove ovladani v ruce a projizdi tech asi padesat kanalu, ktere doma mame (a to platime jenom za minimalni nabidku, ktera je soucasti kabeloveho pripojeni na Internet). Slunnou stranou takoveho mnozstvi stanic je, ze nektere jsou velmi uzce specializovane. Dnes jsem napriklad objevil "knizni kanal," na kterem zrovna bezela TRIHODINOVA diskuse se znamou americkou spisovatelkou, aktivistkou a velmi vzdelanou zenou Susan Sontag - diskuse s volajicimi, diskuse s moderatorkou, neprerusovana ANI JEDNOU reklamou. Byl jsem v soku. Ale vazne. Sontag mluvila velmi zasvecene, zanicene ale zaroven rozumne a vyrovnane o mnoha vecech, od Iraku pres feminismus k japonskemu filmu, rakovine az po Chomskeho. V deviti s desiti pripadu bych se mohl podepsat pod to, co rikala. Format diskuse mi trosku pripomnel vecery na prazskem festivalu spisovatelu, na kterem jsem par let pusobil a ktereho se letos bohuzel nebudu moci zucastnit, protoze budu tady v New Yorku. Ale jestli budete v Praze, tak si festival nenechejte ujit. Rok od roku je to lepsi.

Prave jsem se vratil z kina. Byli jsme na poslednim filmu Davida Cronenberga "Pavouk." Znama, se kterou jsme film videli, se strasne rozcilovala, ze mistni noviny otiskly kritiku, ve ktere autor prozradil hlavni zapletku. Pak jsem se ale podival na oficialni stranky filmu a nasel jsem tam touz informaci. Nicmene - neprozradim. Necham na vas, jestli si pribeh dopredu prectete nebo ne.

Reknu vam jenom, ze to urcite stoji zato. Nevim, do jake miry autor verohodne popisoval vnitrni svet schizofrenika. Ja jsem mel pocit, ze v tom filmu popisoval neuveritelne tragickou reakci na bezne trauma oidipovskeho syndromu. Podobny pocit jsem mel u novozelandskeho filmu Rain, ktery taky moc doporucuji (byt tam se nejednalo o oidipovsky syndrom ani o schizofrenii).

Mimochodem, sam jsem nedavno prisel na to, ze jsem vlastne ani presne nevedel, o cem pribeh Oidipa presne byl. Znal jsem ho jenom z Freudova popisu. Takze par odkazu: tady je anglicka verze stare Sofoklovy trilogie o Oidipovi a tady je obsah z neciho ctenarskeho deniku.