Fotky, opětovný návrat jara, čeština a Drewermann

Tak nové fotky už jsou dostupné. Původně jsem chtěl vytvořit vlastní album na svojí stránce, ale bylo s tím moc práce, tak jsem je nechal na stránkách Living Album. Ti mají asi nejlepší program na vytváření fotoalb doma na počítači - zadara. Kromě toho ještě používám oFoto. Je to celkem šikovné, pokud člověk zatím nemá digitální fo'ták. Pošlu jim film poštou a oni mi za 4 dolary film vyvolají a naskenujou, pošlou vyvolanej zpět a vytvoří mi album na internetu. Kdybych si chtěl koupit fotky tištěné, což nechci, tak si je prostě doobjednám. Vím, že v Praze existuje podobná služba, ale chtěli za to naprosto nehorázné sumy.

Mimochodem, dneska je zase skoro 10 stupňů a svítí sluníčko. Jako na horské dráze.

Dočetl jsem knížku Eugena Drewermanna "Co je důležité, je očím neviditelné: hlubinně psychologický výklad Malého prince." V originále to vyšlo pod názvem Das Eigentliche ist unsichtbar: Der Kleine Prinz tiefenpsychologisch gedeutet. Anglicky to vyšlo jako "Discovering the Royal Child Within: A Spiritual Psychology of The Little Prince". Zajímavý je už i rozdíl v názvech v angličtině a němčině-češtině. Třeba o těhle věcech někdy někdo napíše nebo už napsal diplomku. Drewermann má zajímavou perspektivu - je to zaroveň klerik a psychoanalytik. Obě skupiny se ho trochu straní, dokonce snad nesmí jako kněz v Německu kázat. Na hlubší informaci o jeho knížce teď nemám čas, ale doporučuji k přečtení. Knížku j sem se snažil před rokem sehnat v Praze a byla rozprodaná. Tady jsem ji sehnal náhodou přes e-bay.

Péčí mojí kamarádky Gábiny jsem se dostal ke svým pražským instalačkám a konečně mám na domácím počítači češtinu. Tak zkouším, jestli to bude všechno dobře fungovat.

Zimni den

Tak dnes je pro zmenu pod nulou a snezi!

Ale mam pro vas dokonalej odkazik, na kterem najdete uzasne sestrihane video, ve kterem Bush a Blair zpivaji "My love." A spoustu dalsiho.

Pracuju na natazeni novejch fotek ze stehovani z Upper West Side do Harlemu, takze uvidite, kde a jak bydlim. Taky na stranku natahnu par fotek z protivalecne demosky, o ktere jsem psal. A taky par fotek z New Yorku tesne po nedavne snehove vanici, o ktere jsem tady psal. Snad to bude zitra v provozu.

Jarni den
Mame za sebou dokonaly jarni den. Rano bylo skoro 10 stupnu (vcera hluboko pod nulou) a prselo. Pres obed se vyjasnilo a cele odpoledne svitilo slunicko. Po dlouhe dobe jsem nemusel mit pod kalhoty podvlikacky. :-) Tak jsme to oslavili a dali si na vecu stejk jako bejk se zampiony a sojovo-vinnym prelivem se zelenymi fazolkami a mexickymi tortillami s vejcem a syrem. Recept byla trosku moje improvizace, ale vysla mnamkove. Nejprve jsem si rozetrel asi 4 strouzky cesneku a ctvrtinu dal stranou. Vetsi dil jsem rozmichal s troskou olivace a potrel jim stejky a nechal zalezet. Pak jsem rychle pripravil zalivku: trochu sojovky jsem smichal s troskou ryzoveho vina na vareni a karamelu a redil vodou, az jsem dosahl tu spravnou chut. Pak jsem si trochu nahral troubu. Naslehal jsem dve vajicka s troskou mlika a spetkou muskatoveho orisku a zahustil jsem to nadrobno nastrouhanym zralym syrem. Na rozehratou panev jsem dal jednu tortillu a na ni dve lzice vajecno-syrove smesi. Syr byl dost slany a vyrazny, tak uz jsem nepridaval sul. Po pul minute jsem ji obratil vajecnou stranou dolu. Nechal jsem tortillu chvili smazit a pak vytahl a dal na talir. Takhle jsem usmazil ctyri. Rozpulil jsem je a ulozil do trouby, aby mi nevychladly. Potom jsem rychle orestoval na teze panvi zampiony a dal je stranou. Panev jsem ocistil, pridal olej a rozpalil ho na stejky. Mezitim jsem vymastil wok a rozpalil ho. Zatimco se smazily steaky, rychle jsem ve woku orestoval zelene fazolkove lusky. Mezitim se ohrala zalivka, do ktere jsem vmichal trochu skrobu na zahusteni. Na talir jsem na sebe naskladal ty ctyri usmazene tortilly (respektive jejich pulky), na ne nalozil steak, zasypal zampiony a zalil zalivkou. Na druhou stranu talire jsem dal orestovane fazolkove lusky, opepril, osolil a pokapal zbytkem zalivky na steak. Uzasne jsme se nacpali!

Slunna strana americke televize

Casto nadavam na televizi, kdyz Hoang sedi na gauci, dalkove ovladani v ruce a projizdi tech asi padesat kanalu, ktere doma mame (a to platime jenom za minimalni nabidku, ktera je soucasti kabeloveho pripojeni na Internet). Slunnou stranou takoveho mnozstvi stanic je, ze nektere jsou velmi uzce specializovane. Dnes jsem napriklad objevil "knizni kanal," na kterem zrovna bezela TRIHODINOVA diskuse se znamou americkou spisovatelkou, aktivistkou a velmi vzdelanou zenou Susan Sontag - diskuse s volajicimi, diskuse s moderatorkou, neprerusovana ANI JEDNOU reklamou. Byl jsem v soku. Ale vazne. Sontag mluvila velmi zasvecene, zanicene ale zaroven rozumne a vyrovnane o mnoha vecech, od Iraku pres feminismus k japonskemu filmu, rakovine az po Chomskeho. V deviti s desiti pripadu bych se mohl podepsat pod to, co rikala. Format diskuse mi trosku pripomnel vecery na prazskem festivalu spisovatelu, na kterem jsem par let pusobil a ktereho se letos bohuzel nebudu moci zucastnit, protoze budu tady v New Yorku. Ale jestli budete v Praze, tak si festival nenechejte ujit. Rok od roku je to lepsi.

Prave jsem se vratil z kina. Byli jsme na poslednim filmu Davida Cronenberga "Pavouk." Znama, se kterou jsme film videli, se strasne rozcilovala, ze mistni noviny otiskly kritiku, ve ktere autor prozradil hlavni zapletku. Pak jsem se ale podival na oficialni stranky filmu a nasel jsem tam touz informaci. Nicmene - neprozradim. Necham na vas, jestli si pribeh dopredu prectete nebo ne.

Reknu vam jenom, ze to urcite stoji zato. Nevim, do jake miry autor verohodne popisoval vnitrni svet schizofrenika. Ja jsem mel pocit, ze v tom filmu popisoval neuveritelne tragickou reakci na bezne trauma oidipovskeho syndromu. Podobny pocit jsem mel u novozelandskeho filmu Rain, ktery taky moc doporucuji (byt tam se nejednalo o oidipovsky syndrom ani o schizofrenii).

Mimochodem, sam jsem nedavno prisel na to, ze jsem vlastne ani presne nevedel, o cem pribeh Oidipa presne byl. Znal jsem ho jenom z Freudova popisu. Takze par odkazu: tady je anglicka verze stare Sofoklovy trilogie o Oidipovi a tady je obsah z neciho ctenarskeho deniku.

Belosi, tahnete odsud, rekla

Jdu si takhle pred par tydny ze stanice metra na stopetadvacate domu a proti me dustojne kraci zena oblecena v africkem stylu. Z niceho nic na me zacne kricet: "zasrani belosi, vypadnete z Harlemu, nemate tady co pohledavat." Par dni pred tim se mi zminil soused, ze se mu stalo neco podobneho a podle jeho popisu jsem usoudil, ze slo s nejvetsi pravdepodobnosti o stejnou osobu. Musim predeslat, ze reakce te zeny je tady v Harlemu opravdu ojedinela, ale zaroven se priznam, ze mnou do hloubky otrasla. Rozumove ji samozrejme chapu a dokonce jsem predpokladal, ze drive nebo pozdeji k necemu takovemu dojde, ale clovek se nejspis nemuze uplne pripravit na to, ze na nej nekdo zautoci kvuli necemu, co sam nemuze mit pod kontrolou - jako treba kvuli barve jeho pleti.

Kdyz ta zena zacala kricet, citil jsem, jak mi stoupa krev do hlavy. Chtel jsem ji zahrnout urazkami a nadavkami, ale v tom rozcileni jsem nebyl schopen slova. Chapu ji, ale vubec neni jednoduche ji odpustit. Na druhou stranu jsem za tu zkusenost vdecny - ne te zene, ale okolnostem. Myslim, ze je uzitecne vyskytnout se v situaci, kdy je clovek viditelne v etnicke mensine a prestoze se s projevy agrese setka jenom vyjimecne, uvedomuje si - bud je mu to davano ruznymi zpusoby najevo anebo to zacne do reakci lidi projektovat - ze nikdy nebude "jeden z nich." Urcite se dovedu lip dostat do kuze Africana nebo Asiata nebo treba Roma zijiciho v prevazne bile spolecnosti. Pochopitelne je v tom rozdil - Evropani potlacovali, kolonizovali a pripadne zotrocovali domorode obyvatelstvo jine barvy pleti a ne naopak.


Bezdomovci v Atlante
Jine tema: prave jsem se vratil z konference v Atlante ve state Georgia. Byl jsem tam jenom dva dny, takze si netroufam soudit mesto jako takove, ale zjistil jsem zajimavy fakt: ve trimilionovem meste /rozlezlem jako Los Angeles/ je 16.000 bezdomovcu! Situace se za posledni leta vyhrotila, protoze, jak jsem se dozvedel od cloveka, ktery u hotelu volal hostum taxiky, v Atlante postupne v centru bourali stare domy pro chude a bud je nahrazovali novymi kancelarskymi budovami nebo je prestavovali na luxusnejsi byty, ktere si pochopitelne lidi zijici na "sidlisti" nemohli dovolit. Cast z nich pak skoncila na ulici, protoze se proste vycerpala kapacita mistnich azylovych stredisek.

Hysterie nebo ostrazitost?

Stal jsem v rade pred detektorem kovu na letisti La Guardia v New Yorku. O par mist prede mnou stala bila zena stredniho veku. Nervozne se rozhlizela. Najednou zacala kricet: strazniku, strazniku, tamhle lezi opustene zavazadlo. Opodal stojici muz se ohradil: to neni opustene zavazadlo, to je muj kufr, pani. Ona na to: clovek nikdy nevi a ja nechci nic riskovat.

Moje znama (nastesti pro ni bohata) slysela nekoho - udajne ze spolehlivych zdroju blizkych agenturam :-) - vykladat, ze se chysta dalsi utok na New York. Rozhodla se, ze si pro kazdy pripad pronajme pokoj ve state Vermont (prestoze ma "chalupu" dve hodiny od New Yorku) a koupi si motorku, aby tam dojela i se svymi dvema psy - kdyby neco. Kdyz jsem ji rikal, ze se beztak jenom media snazi vsechny vystrasit, aby zacali podporovat utok na Irak, rikala mi, ze se straslive mylim a ze musim byt pripraveny. Asi se kazdy pripravujeme jinak - ona ma nalajnovana dve ubytovani mimo New York a motorku, ja mam pro kazdy pripad doma asi 10 litru pitne vody, kdyby neco. Obcas si rikam, jestli bych se nemel zacit prece jenom strachovat.

Tak teda ted jsem se pekne vyprudil. Zrovna jsem napsal kratky blabol o filmu, ktery jsme vcera videli, zmacknul "publikovat" a text zmizel bez toho, aniz by se objevil na mojich strankach. Tak znovu.
Vcera jsme byli na Amandla, dokumentarnim filmu o roli bojovych pisni a tancu v jihoafrickem osvobozeneckem boji. Film jako takovy ma svoje mouchy, ale je nesmirne poucny. Ja sam jsem byl v JARu trikrat. Poprve jsme si se segrou a kamaradkou Danielou pujcili na mesic auto a krizem krazem jsme projeli celou zem. Podruhe jsem mel tu cest doprovazet tehdejsi predsedkyni Senatu Libusi Benesovou na inauguraci prezidenta Mbekiho a oficialni navstevu JARu. Na samotnou inauguraci sla predsedkyne s velvyslancem a ja jsem vzal cast delegace do "kotle" pod vladnimi budovami. Vcera jsem si na ten moment vzpomnel - ocitli jsme se uprostred tanciciho a zpivajiciho davu, moc netusili, co se deje a co se bude dit, ale bajecne jsme si to uzili. JAR je fascinujici, ale velmi rozsahle a slozite tema, do ktereho se mi ted nechce poustet. Spis jsem jenom chtel otisknout odkaz na stranky toho filmu a upozornit vas na nej, at vam neutece, az ho budou promitat v Cesku.

Hrozivy clanek z New York Times o soucasnem stavu hospodarstvi tady ve meste:

http://www.nytimes.com/2003/02/19/nyregion/19PULS.html?th

Na oběd většinou chodím do maličké vietnamské restaurace v pasáži na Canal Street, která vypadá přesně jako stánky s jídlem ve Vietnamu nebo ve vietnamské tržnici v Malešicích. Vaří jenom asi pět nebo šest jídel, ale vaří je dokonale. Je to nejspíš rodinný podnik, ve kterém pracují tři generace. Nejstarší paní ještě umí francouzsky, takže žila ve Vietnamu za koloniální doby. Vevnitř mají maličký obětní oltář se soškami budhy. Dnes jsem si všiml, že kromě vonných tyčinek tam mladší paní zapálila tři cigarety, napíchla je na zbytek po vonné tyčince a nechala hořet. Taky obětovala kalíšek vietnamské silné kávy se salkem. Buddha si asi dával odpolední siestu...

Snažím se učit vietnamsky, abych ve svém repertoáru měl alespoň jeden tónový jazyk. Výslovnost je nesmírně těžká, ale zato jejich gramatika není v našem slova smyslu m oc složitá. neskloňují a nečasují. Spíš je důležité přesně odhadnout pozici obou mluvčích a podle toho k nim odkazovat. Nepoužívají osobní zájmena. Místo "já" člověk říká třeba "mladší bratr" a místo ty "starší bratr" - i v rodině. Slova jsou jednoslabičná a jednotlivé slabiky mají až šest významů podle toho, jestli se pronášejí se stoupající, klesající, prudce stoupající, prudce klesající, nízkou nebo vysokou intonací. Kromě toho mají v abecedě nám několik neznámých zvuků. Učení jde velmi pomalu. Když tam je ta nejstarší paní, objednávám vietnamsky. Vždycky z toho má hroznou legraci...

P.S.: nálepky "do not bomb iraq" v metru přes noc zmizely.

NEOPIREJTE SE O ???
Cestou zpatky jsem si v metru vsimnul, ze cedulky na dverich metra, na kterych je napsano "Do not hold doors" nekdo prelepil napisem "Do not bomb Iraq." Typ pisma byl naprosto stejny, takze by si toho clovek ani nevsiml, ale predpokladam, ze se to presto podprahovou cestou dostava do mozku. Snad. Skoda, ze jsem pres obedovou pauzu vyplacal posledni policka filmu a na tenhle napis uz nezbylo. :-/
---
CO JE SKUTECNOST...
V televizi sleduju vice mene jenom zpravy /bud americke nebo polske na mezinarodnim kanalu/ a nove dily Simpsonovych v nedeli vecer a obcas i stare dily, kdyz se pres tyden dostanu vcas domu. Dvacetiminutovy dil tady trva tricet minut, protoze co deset minut prerusi vysilani reklamy.

Z reklam se taky clovek dozvi, co se dava v televizi. Jedna hruza, ktera se zatim, alespon co si pamatuju, do Ceska nedostala se jmenuje "reality TV." V soucasnosti tady bezi serial "reality TV" ktery se jmenuje Joe Millionaire. Vzhledem k tomu, ze tenhle program rozebiraji i ve zpravach, podarilo se mi dozvedet, aniz bych se dival na jediny dil, ze se jedna v podstate o nasledujici. Vybrali atraktivniho chlapa, ktereho vydavaji za strasne napakovaneho milionare. Uchazi se o neho nekolik zen, ktere on postupne eliminuje. Televize prenasi jejich "rande." V dnesnim zaverecnem dilu si ma vybrat ze zbyvajicich dvou jednu a pritom vyjde najevo, ze vubec neni miliionar, ale ridic buldozeru, ktery vydelava par supu. Lidi to tady asi zerou, protoze podobnych show je tady v televizi nekolik. Treba tady maji jednu, ve ktere sleduji par, v nemz jeden z partneru zahyba. Zrazeny partner pronasleduje zaletnika - pochopitelne s kamerou a TV stabem. Udajne to stejne vsechno hraji herci. Nejspis je jenom otazkou casu, kdy se tyhle hovadiny dostanou i k nam.

Ovsem vrchol vseho teprve zacne. Za par tydnu se spusti nova "reality show," ktera nahradi konciciho Joe Milionare. Bude se jmenovat Married by America. Jak jsem se dozvedel z reklamy, dva frustrovani nezadani se nechaji sezdat "naslepo" aniz by se kdy videli. Predpokladam, ze kamery budou sledovat jejich "pribeh."